ECLI:CZ:NS:2003:11.TVO.2.2003.1
sp. zn. 11 Tvo 2/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2003 stížnost obviněných M. B., D. H., J. K., a O. V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 11. 2002, sp. zn. 3 To 164/2002, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněných M. B., D. H., J. K. a O. V. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 45 T 13/2001, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., trestným činem šíření toxikomanie podle §188a odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., obviněný D. V. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a trestným činem šíření toxikomanie podle §188a odst. 1, 2 tr. zák. a obvinění D. H. a J. K. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a trestným činem šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. a odsouzeni obviněný M. B. k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, obviněný D. H. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, obviněný J. K. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a k trestu propadnutí věci a obviněný O. V. k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Pro výkon těchto trestů byli obvinění M. B., D. H. a O. V. zařazeni do věznice s ostrahou, obviněný J. K. do věznice s dozorem. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných E. B., V. Č., A. D., P. H., P. M., R. O., M. P. a P. P.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obvinění M. B., D. H., J. K. a O. V. a dále obvinění E. B., V. Č., A. D., P. H., P. M., R. O., M. P. a P. P. a v jejich neprospěch i krajská státní zástupkyně a tak byla trestní věc obviněných v době rozhodování o vazbě ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 11. 2002, sp. zn. 3 To 164/2002, podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu ponechal obviněné M. B., D. H., J. K. a O. V. i nadále z důvodů §67 písm. a), c) tr. řádu ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podali obviněný M. B., D. H., J. K. a O. V. stížnost, kterou dosud blíže zdůvodnil pouze obviněný J. K. a to tím, že nesouhlasí s důvodem vazby podle §67 písm. a), c) tr. řádu a navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a on byl z vazby propuštěn.
Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Všichni obvinění jsou stíháni pro závažnou trestnou činnost. O důvodnosti jejich vazby bylo v průběhu dosavadního řízení opakovaně rozhodováno, naposledy usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 11. 2002, kterým byli podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu i nadále z důvodů §67 písm. a), c) tr. řádu ponecháni ve vazbě. Jejich dosavadní chování, charakter žalované trestné činnosti, spolu s hrozbou vysokého trestu, přesvědčivě odůvodňují obavu, že by se na svobodě trestnímu řízení vyhýbali a trestnou činnost opakovali. V tomto směru lze plně odkázat na podrobné zdůvodnění napadeného rozhodnutí vrchního soudu, se kterými se Nejvyšší soud ztotožňuje.
V současné době jsou již úvahy o důvodnosti vazby obviněných M. B., D. H., J. K. a O. V. zbytečné, protože rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2002 byla trestní věc obviněných pravomocně skončena a obvinění byli převedeni z vazby do výkonu trestu odnětí svobody.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2003
Předseda senátu :
JUDr. Pavel Kučera