ECLI:CZ:NS:2003:11.TVO.81.2002.1
sp. zn. 11 Tvo 81/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2003 stížnost obviněného P. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 6 To 128/02, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. a) tr. řádu se stížnost obviněného P. H. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 40 T 9/2001, byl obviněný P. H. stejně jako obviněný Ing. P. O. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti na dobu čtyř let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obvinění P. H. a Ing. P. O., státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze a poškození P. P. a J. Č. a trestní věc obviněných se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. 40 T 9/2001, podle §71 odst. 6 tr. řádu za použití §71 odst. 4 tr. řádu ponechal obviněné P. H. a
Ing. P. O. z důvodu podle §67 písm. a) tr. řádu i nadále ve vazbě.
O stížnostech obou obviněných rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 11. 2002, sp. zn. 6 To 123/02, tak, že je podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Obviněný P. H. ve své stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2002 nabídl k nahrazení vazby i písemný slib, peněžitou záruku nebo dohled probačního úředníka.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 6 To 128/02, bylo podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario rozhodnuto, že se písemný slib obviněného P. H. jako nedostačující k náhradě vazby nepřijímá.
Proti tomuto usnesení podal obviněný P. H. stížnost, ve které znovu opakuje, že důvod vazby podle §67 písm. a) tr. řádu u něj neexistuje. Dále namítá, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, neboť neuvádí žádné konkrétní důvody, které by bylo možno podřadit pod příslušná ustanovení trestního řádu. Současně upozorňuje na skutečnost, že kromě nahrazení vazby písemným slibem, nabídl i přijetí peněžité záruky nebo dohled probačního úředníka, se kterými se vrchní soud ve svém rozhodnutí vůbec nevypořádal. Navrhl proto, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno, a aby byl po přijetí písemného slibu z vazby propuštěn.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Nabídku písemného slibu, peněžité záruky nebo dohled probačního úředníka obsahovala stížnost obviněného P. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2002, kterým byl obviněný i nadále ponechán ve vazbě. Bylo tedy povinností Vrchního soudu v Praze, který jako soud druhého stupně z podnětu stížnosti obviněného napadené usnesení přezkoumával, zabývat se těmito nabídkami a v usnesení, kterým stížnost obviněného zamítl, se s nimi vypořádat. Protože šlo o rozhodnutí soudu druhého stupně, nebyl a ani nemohl být proti němu přípustný opravný prostředek. V této souvislosti nelze pominout, že nabídka opatření, které by měly vazbu nahradit, je v podané stížnosti uvedena jen obecně a neurčitě a postrádá náležitosti uvedené v §73 tr. řádu a §73a tr. řádu. Vrchní soud v Praze však rozhodl pouze o jedné z nabídnutých záruk, a to jako soud prvního stupně. Tento postup je nutno považovat za chybný, stejně tak, jako je chybné poučení o opravném prostředku, kterému se obviněnému dostalo. Skutečnost, že vrchní soud, jako soud druhého stupně, zamítl stížnost obviněného proti rozhodnutí o ponechání ve vazbě znamená, že tento soud považuje další vazbu obviněného za důvodnou, a že při rozhodování o důvodnosti vazby zvážil i všechny možnosti nahrazení vazby jinými prostředky. Pokud tyto možnosti poté hodnotil ještě v dalším samostatném rozhodnutí, rozhodoval fakticky dvakrát
o téže věci, přičemž druhé rozhodnutí nebylo na místě, a proto není na místě na základě stížnosti, která proti němu neměla být připuštěna, toto přezkoumávat.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera