ECLI:CZ:NS:2003:11.TVO.82.2002.1
sp. zn. 11 Tvo 82/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. ledna 2003 stížnost obviněného S. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 10 To 123/02, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného S. S. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. 2 T 118/2000, byl obviněný S. S. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných J. J., J. T. a J. Č. Současně bylo podle §228 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o povinnosti obviněných nahradit škodu.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 10 To 139/01, byl z podnětu podaných odvolání rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušen a v této části bylo ohledně obviněných J. J., J. T. a J. Č. nově rozhodnuto a podle §259 odst. 1
tr. řádu byla trestní věc obviněných ve vztahu k trestnému činu loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. vrácena Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 2 T 118/2000, uznal obviněného S. S. spolu s obviněnými J. J., J. T. a J. Č. vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a obviněného S. S. odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 10 To 139/01, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Proti rozsudku podal odvolání obviněný S. S., a dále obvinění J. J., J. T. a J. Č. a manželka obviněného J. T. M. T., a tak byla trestní věc obviněného S. S. a jeho společníků v době rozhodování o vazbě ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 10 To 123/02, podle §71 odst. 4, 6 tr. řádu ponechal obviněného S. S. i nadále z důvodů §67 písm. a)
tr. řádu ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podal obviněný S. S. stížnost, kterou zdůvodnil tím, že nesouhlasí s důvodem vazby podle §67 písm. a) tr. řádu a navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno, a aby byl z vazby propuštěn.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Obviněný je stíhán pro závažnou trestnou činnost. Do vazby byl vzat usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2000, sp. zn. 40 Nt 114/2000, z důvodů uvedených v ustanovení §67 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jeho dosavadní chování, charakter žalované trestné činnosti, spolu s hrozbou vysokého trestu, přesvědčivě odůvodňují obavu, že by se na svobodě trestnímu řízení vyhýbal. V tomto směru lze plně odkázat na zdůvodnění napadeného rozhodnutí vrchního soudu, se kterými se Nejvyšší soud ztotožňuje.
V současné době jsou již úvahy o další důvodnosti vazby obviněného S. S. bezpředmětné, protože rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2002 byla trestní věc obviněného a jeho společníků pravomocně skončena a obviněný byl převeden z vazby do výkonu trestu odnětí svobody.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera