ECLI:CZ:NS:2003:11.ZP.9.2002.1
sp. zn. 11 Zp 9/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. ledna 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana ve věci navrhovatele Vlády České republiky, proti odpůrci S. P. Z., o rozpuštění politické strany, takto:
Návrh na rozpuštění politické strany S. P. Z. se z a m í t á.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky obdržel dne 14. 3. 2002 návrh na rozpuštění politické strany – S. P. Z. Navrhovatel – Vláda České republiky - jej odůvodnil tím, že po pozastavení činnosti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Zp 20/99, neučinila S. P. Z. žádné kroky k odstranění závadného stavu, který byl důvodem pro pozastavení činnosti, tj. nesplnila dodatečně povinnosti vyplývající z ustanovení §18 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), když nepředložila Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávy za rok 1996 a 1997. Nad to Poslanecké sněmovně nebyly předloženy výroční finanční zprávy ani za roky následující. Přitom podle §14 odst. 2 zákona mohou strany a hnutí, jejichž činnost byla pozastavena, činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem pro rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li nadále skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena, lze podat návrh na rozpuštění strany a hnutí.
Odpůrce se k podanému návrhu do dne jednání Nejvyššího soudu nevyjádřil.
Podle §13 odst. 6 zákona platí, že strana a hnutí mohou být zrušeny rozhodnutím soudu o jejich rozpuštění, jestliže je jejich činnost v rozporu s §1 až 5 nebo jestliže i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti strany nebo hnutí trvají skutečnosti, pro které byla jejich činnost pozastavena.
Podle §14 odst. 2 zákona může strana a hnutí při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem pro rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena, podají orgány uvedené v §15 tohoto zákona návrh na rozpuštění strany.
Podle §14 odst. 3 zákona pak platí, že dojde-li ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany a hnutí, rozhoduje o znovuobnovení jejich činnosti na základě návrhu strany a hnutí soud, s výjimkou znovuobnovení činnosti pozastavené z důvodů uvedených v §6 odst. 5 a §18 odst. 1, kdy se činnost strany a hnutí považuje za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem.
Ve smyslu ustanovení §15 odst. 1 zákona o rozpuštění strany rozhoduje na návrh vlády (popř. na návrh prezidenta republiky) Nejvyšší soud v řízení upraveném v ustanovení §200i o. s. ř.
Podle §18 odst. 1 zákona jsou strany a hnutí povinny předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) tohoto ustanovení.
Nejvyšší soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze stavu věci zjištěného v tomto řízení nelze dovodit existenci zákonných důvodů pro rozpuštění politické strany S. P. Z.
Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Zp 20/99, vyplývá, že činnost S. P. Z. byla pozastavena, protože strana nesplnila povinnosti vyplývající z ustanovení §18 odst. 1 zákona, když nepředložila Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávy za léta 1996 a 1997. Usnesení nabylo právní moci dnem 7. 4. 2000.
V usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 2326 z 51.schůze 13. 6. 2002 se mimo jiné konstatuje, že výroční finanční zpráva S. P. Z. za rok 1996 je po doplnění úplná.
Stejný závěr je obsažen v usnesení téhož orgánu č. 2299 ze 49. schůze 3. 5. 2002 ohledně výroční finanční zprávy odpůrce za rok 1998 (bod B/I.), přičemž tento závěr je podložen též usnesením rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny č. 636 z 58. schůze 3. 5. 2002 (viz bod B/I.).
Ve zprávě rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny ze dne 21. 11. 2002, č. j. RV/579/2002 je uvedeno, že S. P. Z. nepředložila, a to ani dodatečně, své výroční finanční zprávy za roky 1997 až 2001.
Ve sdělení předsedy podvýboru pro kontrolu rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny ze dne 6. 12. 2002 je uvedeno, že došlo k technické chybě při přepisu ve vztahu k výroční finanční zprávě odpůrce za rok 1998, která se promítla do usnesení Poslanecké sněmovny č. 2299, kdy došlo k záměně roku 1996 za rok 1998. Dle tohoto sdělení odpůrce předložil výroční finanční zprávu za rok 1996 a nikoliv za rok 1998.
Z obsahu spisu Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Zp 20/99 bylo zjištěno, že dne 24. 7. 2000 odpůrce doručil Nejvyššímu soudu své výroční finanční zprávy za rok 1996, 1997, 1998 a 1999, jež jsou na titulní straně opatřeny otiskem podacího razítka Poslanecké sněmovny s datem 19. 7. 2000.
Výroční finanční zpráva za rok 1996 je rovněž opatřena zprávou auditora k účetní závěrce strany za rok 1996 se závěrem, že „účetnictví věrně odráží finanční situaci účetní jednotky, účetní operace byly zaúčtovány správně a věrohodně“.
Obsahově shodná je pak i výroční finanční zpráva odpůrce za rok 1997 s identickým závěrem auditora, jak je tomu v případě roku 1996. Pro úplnost lze dodat, že stejný závěr se podává i z výročních finančních zpráv za rok 1998 a 1999.
Jak již bylo uvedeno výše, usnesením Poslanecké sněmovny č. 2326 z 51. schůze 13. 6. 2002 byla shledána za splněnou povinnost odpůrce k podání výroční finanční zprávy za rok 1996, když v tomto usnesení je výslovně konstatováno, že dodatečně předložená výroční finanční zpráva je po doplnění úplná.
Činnost S. P. Z. byla usnesením soudu pozastavena z důvodů neplnění povinností vyplývajících z ustanovení §18 odst. 1 zákona, tj. pro nepředložení výroční finanční zprávy za rok 1996 a za rok 1997. Podle usnesení Poslanecké sněmovny odpůrce svou povinnost dodatečně splnil za rok 1996. Stalo se tak též ve lhůtě jednoho roku od právní moci rozhodnutí o pozastavení činnosti odpůrce (§14 odst. 2 zákona).
Pokud jde o dodatečné splnění povinnosti odpůrce za rok 1997, pak v příslušných usneseních Poslanecké sněmovny není uvedeno, že by odpůrce vůbec předložil výroční finanční zprávu za tento rok, popřípadě v jakém stavu z hlediska úplnosti zákonem vyžadovaných údajů. V řízení před Nejvyšším soudem však bylo zjištěno, že odpůrce předložil jak Nejvyššímu soudu, tak i Poslanecké sněmovně ve lhůtě jednoho roku od právní moci usnesení o pozastavení činnosti výroční finanční zprávu i za rok 1997, přičemž tato výroční finanční zpráva je obsahově totožná s výroční finanční zprávou za rok 1996, která byla Poslaneckou sněmovnou shledána úplnou.
Za této situace nemohl Nejvyšší soud učinit závěr, že je opodstatněný návrh na rozpuštění politické strany S. P. Z. Proto Nejvyšší soud návrh vlády na rozpuštění uvedené strany zamítl.
Pro úplnost lze připomenout, že znovuobnovení činnosti strany pozastavené z důvodů uvedených v §18 odst. 1 zákona nastává za splnění podmínek uvedených v §14 odst. 3 zákona (tj. činnost strany se považuje za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou Poslaneckou sněmovnou).
Navrhovatel sice nebyl ve věci úspěšný, avšak odpůrci žádné náklady v tomto řízení nevznikly. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný (§200i o. s. ř.).
V Brně dne 20. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík