ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1061.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1061/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Středního odborného učiliště, Odborného učiliště a Učiliště K., zastoupeného advokátem, proti povinnému Dr. O. Z., zastoupenému advokátkou, pro 11.431,- Kč s příslušenstvím zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 27 E 584/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 12. 2001, č.j. 14 Co 734/2001-19, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 20. 6. 2001, č.j. 27 E 584/2001-7, kterým Okresní soud v Karlových Varech nařídil podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 12 C 82/97, k vydobytí pohledávky oprávněného ve výši 11.431,- Kč s 16 % úroky od 25. 10. 1994 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení (5.702,- Kč) a nákladů exekučních (3.510,- Kč) výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na specifikovaných nemovitostech povinného. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny, zejména – šetřením z obsahu nalézacího spisu – zjistil, že stejnopis písemného vyhotovení podkladového rozhodnutí byl povinnému řádně doručen náhradním způsobem podle §47 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), a opodstatněnost opírá o důvody uvedené v §241a odst. 2 o.s.ř. [řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písm. a/), rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písm. b/)]. Zjištění odvolacího soudu, že podkladové rozhodnutí mu bylo – na adresu P., J. 98 – řádně doručeno, „nemá oporu v dokladech, které se ve spise 27 E 584/2001 nacházejí.“ Protože se na uvedené adrese nezdržoval, nebyly splněny předpoklady pro náhradní doručení písemnosti ve smyslu §47 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000; vycházel-li odvolací soud z opaku, dopustil se nesprávného právního posouzení a „jeho závěr je v rozporu s právními předpisy.“ Obsahem dovolání jsou i výhrady proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 10, který – tím, že předvolání k jednání a vykonávaný rozsudek řádně nedoručil – odňal dovolateli možnost jednat před soudem a podat proti rozsudku odvolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. Protože ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. použít nelze (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, nepředcházelo jeho dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí), je namístě zvažovat splnění předpokladů vymezených ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které přípustnost dovolání spojuje se závěrem, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 ve spojení s §238a odst. 2 o.s.ř.).
Jelikož vady nalézacího řízení a vady řízení o výkon rozhodnutí zaměňovat nelze, ponechal dovolací soud bez povšimnutí námitky, že nalézací soud zatížil řízení, které vydání exekučního titulu předcházelo, dovolatelem tvrzenými vadami (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123).
Dovolatelovo tvrzení, jímž vytýká nedostatek řádného doručení podkladového rozhodnutí, z obsahového hlediska skutečně naplňuje jím zmíněné dovolací důvody, tj. důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř.
Nesouhlas se zjištěními nebo s výsledky šetření, jež se týkají skutkových okolností doručení exekučního titulu, anebo s postupem, jakým soud k takovým okolnostem dospěl, je v dovolacím řízení uplatnitelný prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Již z toho plyne, že uvedené výhrady jsou pro vyslovení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. bezcenné (k vadám vyjmenovaným v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. by dovolací soud mohl přihlédnout při přezkumu důvodnosti dovolání, tedy až po učinění závěru, že je přípustné).
Námitka směřující proti závěru o účinném doručení exekučního titulu představuje však i kritiku právního posouzení věci, neboť se – v konečném důsledku – promítá do hodnocení podkladového rozhodnutí jako vykonatelného titulu; dovolatel tak uplatnil – v daných souvislostech – jediný způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), jímž je při posouzení zásadního významu napadené právní otázky dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Znaky uvedené v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. jím nastolená otázka správnosti aplikace ustanovení §47 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 nesplňuje; na obecnou rozhodovací činnost soudů její posouzení nemůže mít vliv a o rozpor s hmotným právem nejde, neboť napadené usnesení vychází z ustanovení práva procesního.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinný, jehož dovolání bylo odmítnuto, na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2003
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu