ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1084.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1084/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného I. A., proti povinné A. H., prodejem movitých věcí, pro 4.761,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. E 1411/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27.11.2001, č.j. 21 Co 435/2001-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí. Námitku, že vykonávaný rozsudek nebyl povinné řádně doručen, shledal nedůvodnou, neboť výkladem plné moci pro J. H. dospěl k závěru, že bylo právem doručováno jejímu zástupci.
Povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Obsáhle zdůvodnila tvrzení, že titul výkonu jí náležitě doručen nebyl, v důsledku čehož není vykonatelný.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. l písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 platí obdobně.
Jelikož napadené usnesení odvolacího soudu je obsahově potvrzujícím, může být dovolání přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř, tj. v případě, že má po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); námitky, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), resp. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.), jsou zde bezvýznamné.
Dovolatelka otázku, zda dovolání je přípustné, pominula; argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nenabídla.
Samotným hodnocením námitek, jež dovolatelka v dovolání vznesla, k závěru o jejich splnění dospět nelze.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž zjevně nejde. O rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) jít nemůže proto, že námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. (jiné možnosti nepřicházejí v úvahu).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází ze situace, kdy povinná procesně zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, avšak oprávněnému podle obsahu spisu prokazatelné náklady nevznikly ( §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věta první, os.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2003
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu