ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1204.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1204/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné městské části P. proti povinným 1/ V. Ř a 2/ MUDr. I. Ž., vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 23 E 1531/99, o dovolání první povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.1.2002, č.j. 16 Co 30/2002-31, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části, jíž byl ve vztahu k první povinné nařízen výkon rozhodnutí vyklizením bytu.
První povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítla, že řízení bylo postiženo vadou řízení při zjišťování skutkového stavu (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) tím, že se soud nezabýval zkoumáním podmínek pro rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti titulu podle §235c o.s.ř. a nezabýval se ani tím, v jakém stadiu se zahájené řízení o obnově nachází. Odvolacímu soudu vytkla, že s ohledem na dobu, jež uplynula od uložení povinnosti byt vyklidit, měl přihlédnout ke „změně poměrů“, k nimž na její straně došlo (uzavřela manželství a očekává narození dítěte), a neomezovat se na „formální předpoklady“ nařízení výkonu rozhodnutí; tomu podle jejího názoru odpovídá pochybení, spočívající v tom, že si nevyžádal její vyjádření, resp. nenařídil jednání. Dovolatelka vyslovila i přesvědčení, že „je možný“ postup podle §235c o.s.ř. a §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř., §269 odst. 1, 2 o.s.ř. s tím, že „má zájem s oprávněnou jednat, kromě jiného i o tom, že po určitý čas nebude své právo vymáhat“.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že tvrzená „změna poměrů“ je důsledkem volby, již pro sebe učinila povinná, a časový odstup k nařízení výkonu rozhodnutí jde na vrub procesních úkonů, jimiž výkon rozhodnutí sama oddálila.
Jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího bylo vydáno po 1.1.2001, projednal Nejvyšší soud dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 30/2000 Sb. (dále jen jako „o.s.ř.“), tj. ve znění účinném od 1.1.2001 (srov. bod 17. části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Dovolatelka přehlédla, že z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením není přípustné vždy, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
V důsledku nesprávného výkladu ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolatelka pominula nabídnout argumenty ve prospěch názoru, že tyto podmínky jsou v daném případě splněny. Samotným hodnocením námitek, jež v dovolání vznesla, k pozitivnímu závěru dospět nelze.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž zjevně nejde.
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze - uplatnil právní názory nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; o rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního.
Naopak neobstojí názory, vyslovené v dovolání; institut odkladu vykonatelnosti je - jak správně vysvětlil již odvolací soud - při nařízení výkonu rozhodnutí bezvýznamný, stejně jako tvrzená změna osobních poměrů povinné, a nesprávný je i názor, že soud měl povinnost rozhodnout po slyšení povinné resp. po jednání (viz §253 odst. 1, 2, §343 odst. 3, a contrario, o.s.ř.). Úvaha, že byl „možný“ jiný „postup“, nenese ani znaky dovolacího důvodu, jestliže jejím obsahem není tvrzení nesprávnosti toho „postupu“, který odvolací soud naopak zvolil; ostatně dovolatelka i zde pomíjí, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí a pro jeho zastavení (§268 odst. 1 a násl. o.s.ř.) směšovat nelze.
Není-li dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání první povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že ze spisu se podává, že bylo zahájeno řízení o obnovu řízení, v němž byl vydán exekuční titul, stojí za připomenutí, že ani okolnost, že by titul po vydání rozhodnutí odvolacího soudu byl odstraněn, by nemohla mít na výsledek daného - dovolacího - řízení vliv.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2003
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu