Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.04.2003, sp. zn. 20 Cdo 1394/2002 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1394.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1394.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1394/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce S. P. proti žalované C. P., spol. s r.o., o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 120/2000, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2002, č. j. 13 Co 116/2002-38, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce advokáta. Odůvodnění: Obvodní soud usnesením z 26. listopadu 2001, č. j. 11 C 120/2000-24, zastavil řízení o návrhu žalované na obnovu řízení vedeného u něj pod sp. zn. 31 C 303/98 a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení soudního poplatku. Řízení o odvolání žalované proti usnesení soudu prvního stupně bylo shora označeným usnesením městského soudu rovněž zastaveno. Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná, zastoupena advokátem, dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci, které spatřuje především v nesprávném použití a výkladu ustanovení §104 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce navrhl odmítnutí dovolání. Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož rozhodnutí soudů obou stupňů v řízení sp. zn. 31 C 303/98, jehož obnova je nyní navrhována, byla vydána v roce 2000 (viz bod 16. přechodných a závěrečných ustanovení), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jeno. s. ř.”). Dovolání bylo podáno opožděně. Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí též posouzení včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 2001 pod poř. č. 70). Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001). Jak se podává z obsahu spisu, bylo napadené usnesení dne 27. března 2002 doručeno zástupci žalobce a 26. března téhož roku zástupci žalované, takže dne 27. března 2002 nabylo právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 29. dubna 2002 (ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (u soudu prvního stupně osobně - viz otisk razítka obvodního soudu na č. l. 43) až 24. května 2002, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty. Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl. Žalovaná z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalobce má podle ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Protože dovolací řízení bylo zahájeno - podáním dovolání u obvodního soudu - 24. května 2002, určuje se výše odměny podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné dnem 1. ledna 2001 (§21 vyhlášky). Náklady dovolacího řízení u žalobce spočívají v částce 1.125,- Kč představující 50 % sazbu odměny za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání (§1 odst. 1, §2, §10 odst. 1, 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky) - sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. dubna 2003 JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/29/2003
Spisová značka:20 Cdo 1394/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1394.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19