ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1601.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1601/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Č. T., a. s., proti povinnému A. O., pro 13.117,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 28 E 431/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2001, č.j. 9 Co 925/2001-31, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Povinný podal včas dovolání proti v záhlaví označenému usnesení krajského soudu, jímž bylo pro opožděnost odmítnuto jeho odvolání proti usnesení ze dne 25. 5. 2000, č.j. 28 E 431/2000-7, kterým Okresní soud ve Frýdku – Místku nařídil podle rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR, Č. t. ú., ze dne 13. 9. 1999, č.j. 255665/1999-6381-2. výpr., k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 13.117,- Kč s příslušenstvím výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí.
Jelikož při podání dovolání nebyl povinný zastoupen advokátem (a z obsahu spisu nevyplývalo, že je právnicky vzdělán), soud prvního stupně ho usnesením ze dne 21. 1. 2002, č.j. 28 E 431/2000-39, doručeným dne 10. 6. 2002 (§46 odst. 2, věta třetí, §57 odst. 1, odst. 2, věta druhá, občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001), vyzval, aby nedostatek povinného zastoupení do dvaceti dnů od doručení usnesení odstranil (tím, že si zvolí zástupcem pro dovolací řízení advokáta, jehož plnou moc předloží); současně ho poučil, že dovolací řízení bude zastaveno, nevyhoví-li výzvě.
Na výzvu soudu prvního stupně povinný nereagoval.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému dne 25. 5. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Podle ustanovení §241 odst. 1, věty první, o.s.ř., musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná; v takovém případě musí být dovolání advokátem i sepsáno (srov. §241 odst. 2, větu druhou, o.s.ř.).
Jelikož povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání – vyjma usnesení, jímž se dovolací řízení právě pro jeho neodstranění zastavuje – vydání rozhodnutí, kterým se řízení končí (§241 odst. 1 o.s.ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes opatření soudu prvního stupně nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2 ve spojení s §243c o.s.ř. zastavil.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, oprávněnému však v tomto stadiu řízení náklady nevznikly; tomu odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 4, věty první, o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2003
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu