ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1659.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1659/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Okresního státního zastupitelství v B. proti žalovaným 1) S. s. V., s. p., a 2) JUDr. M. H., správkyni konkursní podstaty úpadce M. P., za účasti P. f. ČR, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 8 C 620/94, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2002, č.j. 14 Co 303/2001-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek ze dne 4. 9. 1997, č.j. 8 C 620/94-61 (ve spojení s usnesením ze dne 24. 4. 2001, č.j. 8 C 620/94-77), jímž Okresní soud v Břeclavi určil, že hospodářská smlouva, kterou dne 29. 10. 1991 uzavřeli první žalovaný a M. P. (a jíž byly převedeny nemovitosti označené jako „č. p. 399 na st. pl. č. 5373, č. p. 381 na st. pl. č. 5374, č. p. 400 na st. pl. č. 5378/2, č. p. 417 na st. pl. č. 5378/3, p. č. 5372, p. č. 5371/1 v kat. úz. V.“), je neplatná. Vycházeje ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně, odvolací soud uzavřel, že po nabytí účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tj. od 24. 6. 1991, nebyl první žalovaný oprávněn nakládat s předmětným nemovitým zemědělským majetkem jinak, než v mezích daných ustanovením §22 uvedeného zákona. Převod vlastnictví nemovitostí mezi oprávnění nájemce nepatřil; posuzovaná smlouva je proto pro rozpor se zákonem neplatná (§39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl první žalovaný (zastoupený advokátem) včas dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001. Oproti závěru o absenci oprávnění převést sporné nemovitosti (jež nemají charakter zemědělské usedlosti), které byly ve vlastnictví státu, prosazuje dovolatel názor, podle něhož „byl omezen v nakládání s tímto majetkem pouze ust. §45 z. č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.“ Odvolacímu soudu dále vytknul, že „neuznal za důvodné“ k okolnostem udělení výjimky ve smyslu §45 odst. 2 zákona č. 92/1991 Sb. vyslechnout svědky, které označil.
Vedlejší účastník se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby bylo dovolání posouzeno jako nedůvodné.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vydanému dne 4. 9. 1997 (správně) projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; jde-li o rozsudek odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení §237 odst. 1, §238 odst. 1 a §239 odst. 1, 2 o.s.ř.
Z ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustnost dovolání – jak ostatně ani dovolatel netvrdí – nevyplývá, neboť odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé nezměnil. Soudní praxe totiž dospěla již dříve k závěru, že pro úvahu, jde-li o rozsudek měnící, je rozhodující nikoli to, jak jej odvolací soud označil a zda formálně rozhodl podle §220 o.s.ř. nebo zda postupoval podle §219 o.s.ř., nýbrž to, zda posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení po obsahové stránce jinak než soud prvního stupně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9/1999 pod č. 52, důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 893/96, uveřejněného v časopise Soudní judikatura 2/1998 pod č. 18). V projednávaném případě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že hospodářská smlouva je podle §39 obč. zák. neplatná, tedy při stejném skutkovém a právním základu věci shledal žalobu důvodnou; doplnění identifikačních znaků posuzované smlouvy (označením nemovitostí, jež měly být převedeny) přímo ve výroku o věci samé nečiní z napadeného rozhodnutí měnící rozsudek odvolacího soudu.
Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jemuž nepředcházel dřívější – odvolacím soudem zrušený – rozsudek téhož soudu, nejsou splněny podmínky přípustnosti vymezené ustanovením §238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §239 o.s.ř., neboť odvolací soud ji výrokem svého potvrzujícího rozsudku nevyslovil (odstavec 1/) a první žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu neučinil (odstavec 2/).
Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným a k nimž dovolací soud – je-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem – přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Dovolatel netvrdí, že řízení je postiženou některou ze zmatečnostních vad, a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu. Námitka, že nebyly provedeny účastníkem navržené důkazy, podřaditelná dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., přípustnost dovolání – i kdyby byla opodstatněná – založit nemůže (k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží dovolací soud jen za předpokladu, že dovolání je přípustné, který v daném případě splněn není).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je – aniž se mohl zabývat jeho případnou důvodností – bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 4, věta první, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o.s.ř. První žalovaný (dovolatel) na jejich náhradu právo nemá a ostatním účastníkům náklady v tomto stadiu řízení nevznikly
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2003
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu