ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1684.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1684/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města S. proti povinnému P. Z., prodejem movitých věcí pro částku 1000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 10 E 137/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. června 2002, č. j. 5 Co 1170/2002-12 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II .Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 11. března 2002, č. j. 10 E 137/2002-4, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí – bloku na pokutu na místě nezaplacenou. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně (souladným s judikaturou, srov. usnesení Nejvyššího soudu z 12. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 775/2000, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2002 pod poř. č. 4), že blok není materiálně vykonatelný, jelikož neobsahuje písemné poučení o lhůtě splatnosti pokuty a o následcích jejího nezaplacení.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný, za nějž jednala jeho zaměstnankyně vybavená právnickým vzděláním, včasným dovoláním, jímž namítá, že právní posouzení podkladového rozhodnutí (bloku na pokutu na místě nezaplacenou) jako nevykonatelného, vycházelo-li ze skutkového zjištění, že povinný nebyl poučen o splatnosti pokuty a následcích jejího nezaplacení, je nesprávné; toto poučení je totiž uvedeno na zadní straně části „B“ bloku, která byla při projednání přestupku v blokovém řízení od části „A“ (jejíž originál č. 0340148, série DA/1997, je založen jako příloha soudního spisu) oddělena a předána povinnému. Své tvrzení – v obecné rovině – oprávněný doložil fotokopií předních i zadních stran částí „A“ i „B“ nevyplněného (tedy od předmětného bloku odlišného) tiskopisu bloku (v daném případě bloku č. 038789, série CA/1994, založeného v soudním spise jako další příloha). Fotokopie zadní části „B“ tohoto bloku obsahuje pod rubrikou „Poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty“ text „Tímto blokem uloženou pokutu jste povinen(a) zaplatit nejdéle do 15 dnů ode dne následujícího po dni, kdy Vám pokuta byla uložena“ a další text „Nezaplatíte-li pokutu v uvedené lhůtě a uvedeným způsobem, bude vymáhána výkonem rozhodnutí.“
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí), kterým soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (srov. §238a odst. 2, §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení založit nemohou). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).
Dovolatel - posuzováno z hlediska obsahu dovolání - důvod podřaditelný ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. neuplatnil. Svůj (oproti názoru obou soudů odlišný) právní závěr o vykonatelnosti podkladového rozhodnutí totiž dovodil ze skutkového tvrzení (předneseného teprve v dovolání), že povinný o lhůtě splatnosti pokuty a o následcích jejího nezaplacení písemně poučen byl, jelikož toto poučení bylo obsaženo na zadní straně části „B“ bloku, oddělené a předané mu při projednání přestupku v blokovém řízení. Pravdivost těchto skutkových tvrzení však nemohl prověřit odvolací soud, jelikož je oprávněný v odvolání vůbec nepřednesl. Odvolání (v tomto směru, tedy pokud jde o jakákoli poučení povinného) obsahuje pouze tvrzení, že ten byl poučen – jen – o způsobu zaplacení pokuty (složenkou), navíc toliko ústně městským strážníkem projednávajícím přestupek (oprávněný v odvolání dále dovozuje, že ani toto poučení nemusí být „písemně uvedeno na bloku“, jelikož to zákon nepředepisuje). Protože výhrady proti skutkovým zjištěním uplatnitelné prostřednictvím dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ nebo odst. 3 o.s.ř., zohlednit v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost má být založena ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nelze, a poněvadž k případným vadám vyjmenovaným v §242 odst. 3 větě druhé o.s.ř. (tedy i k „jiným“ vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) dovolací soud přihlíží jen je-li dovolání přípustné (tj. pouze za – zde nenaplněného – předpokladu, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam), Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Oprávněný (dovolatel) z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému však prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; tomu odpovídá výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2003
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu