ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1766.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1766/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Stavebního bytového družstva N. h., družstva, proti povinné M. L., vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 93 E 994/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2001, č.j. 13 Co 134/2001-22, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 9. 2000, č.j. 93 E 994/2000-3, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil podle svého rozsudku ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 37 C 204/99, výkon rozhodnutí vyklizením označeného bytu a (současně) i jeho provedení přestěhováním povinné a všech, kdo s ní bydlí na základě jejího práva, do zajištěného přístřeší (pokoje č. 11/2 v ubytovně „Dům mladých hutníků“ v O. – Z., V. 122). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí a předpoklady nařízení jeho provedení (§251, §340 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000) jsou splněny.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná (zastoupena advokátem) včas dovoláním, jehož přípustnost opřela o „ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. v platném znění,“ s tím, že „je podáno z důvodu ustanovení §241 odst. 2 téhož předpisu.“ Obsahem dovolání je nesouhlas s rozsudkem, jehož výkon byl navržen, a námitka, že „jednání oprávněného je v přímém rozporu s dobrými mravy.“
Oprávněné družstvo se vyjádřilo tak, že na provedení výkonu trvá.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému dne 25. 9. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15 zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení §238a o.s.ř.; o žádný z případů zde uvedených však v projednávané věci nejde. Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §239 o.s.ř., protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinila (odstavec 2/).
Protože vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné není; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – aniž se mohl zabývat jeho případnou důvodností – odmítl (§243b odst. 4, věta první, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 větu první (per analogiam). Oprávněnému by příslušela náhrada nákladů právní služby jen za podmínky, že byly vynaloženy účelně; o takové náklady však nejde, neboť vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek dovolacího řízení určující (přípustnosti dovolání), nedotýká.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2003
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu