ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1975.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1975/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného nezletilého M. H., zastoupeného opatrovníkem Magistrátem města O., syna L. H. proti povinnému M. H., srážkami ze mzdy pro výživné, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 41 E 1805/98, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 28. února 2002, č. j. 12 Co 44/2002-129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 3. prosince 2001, č. j. 41 E 1805/98-119, jímž soud prvního stupně (stejně jako ve svém předchozím usnesení z 1. listopadu 1999) zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy pro výživné oprávněného.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. d /, odst. 2 občanského soudního řádu, a kterým namítá existenci dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 tohoto předpisu, tedy že řízení trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Protože soud prvního stupně ve věci rozhodl (svým v pořadí druhým usnesením) po 1.1.2001, odvolací soud správně (srov. též usnesení Krajského soudu v Ostravě z 24. 8. 2001, sp. zn. 11 Co 716/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2002 pod poř. č. 32) aplikoval zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., (dále též jen „o. s. ř.“), a se zřetelem k bodu 17. (a contr.) hlavy první, části dvanácté tohoto zákona, rozhodoval podle občanského soudního řádu v tomto znění i Nejvyšší soud o dovolání.
Nejvyšší soud nejdříve posoudil, zda je dovolání přípustné, a v tomto ohledu dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž sice předcházelo kasační rozhodnutí, nikoli však takové, v důsledku něhož by soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém rozhodnutí předchozím) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li odvolací soud právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z uvedeného je zřejmé, že má-li být přípustnost dovolání založena ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., je povinnému k dispozici pouze dovolací důvod zakotvený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., podle něhož lze dovolání podat jen, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.
Tak tomu však v souzené věci není, jelikož povinný – a to jak poukazem na zákonná ustanovení, tak posouzeno podle obsahu jeho dovolacích námitek – uplatnil výlučně důvody jiné. Pokud jde o vadu řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., k níž sice dovolací soud přihlédne i z úřední povinnosti, avšak pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, tato vada sama o sobě založit přípustnost dovolání způsobilá není.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2003
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu