ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.2001.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 2001/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) Ing. O. K. a B) Ing. I. K., proti povinným 1) V. B. a 2) J. B., vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. E 2020/94, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. 4. 2001, č.j. 29 Co 153/2001-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 23. 2. 2001, č.j. E 2020/94-81, kterým Okresní soud v Liberci zamítl návrh na nařízení provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu povinných do náhradního bytu „v domě v L.“ a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud uzavřel, že zajištěný byt nesplňuje kritéria bytové náhrady, na kterou mají povinní podle rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 2. 1994, sp. zn. 7 C 1909/93, právo.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali oprávnění (zastoupeni advokátem) včas dovolání, jímž napadli závěr, že zajištěný byt nelze kvalifikovat jako přiměřený náhradní byt ve smyslu ustanovení §712 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Argumentují zejména tím, že „byt je řádně zkolaudován,“ že elektrické přímotopy jsou kvalitativně shodnou náhradou za lokální etážové topení, jímž je vybaven vyklizovaný byt, a že srovnatelné jsou výměry podlahových ploch a počet místností obou bytů; bytová náhrada podle dovolatelů odpovídá i místním podmínkám a reálným možnostem daným stavem nabídky bytů v obci, v níž je byt vyklizovaný. Navrhují proto, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“); o takový případ jde i v souzené věci. Výkon rozhodnutí vyklizením – s dodatkem, že o jeho provedení se rozhodne ve smyslu §340 odst. 2 o.s.ř. dodatečně – byl nařízen usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 11. 1994, č.j. E 2020/94-14, tedy přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. Soudy obou stupňů proto – ač rozhodovaly po 1. 1. 2001 – věc projednaly a o ní rozhodly podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 27. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení §238a o.s.ř.; o žádný z případů zde uvedených však v projednávaném případě nejde. Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by vylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §239 o.s.ř., protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a oprávnění návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinili (odstavec 2/).
Protože vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné není; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) – aniž se mohl zabývat věcnými námitkami dovolatelů – odmítl (§243b odst. 4 věta první, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; povinným, jimž by příslušela jejich náhrada, v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly a oprávnění (dovolatelé) na jejich náhradu právo nemají.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2003
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu