ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.2064.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 2064/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po Z. P., za účasti A) L. K., B) M. P., C) Z. P., o návrhu L. K. na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. D 1692/2000, o dovolání jmenované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22.3.2002, č.j. 5 Co 251/2002-77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh na obnovu řízení ve věci projednání dědictví; i podle jeho názoru nově navržený důkaz není způsobilý přivodit pro navrhovatelku příznivější rozhodnutí.
Dovolatelka (zastoupena advokátem) v dovolání (podaném „podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.“) namítla, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a uvedla, v čem je spatřuje.
Účastník Z. P. ve vyjádření k dovolání dospěl k závěru, že je nepřípustné, protože napadené usnesení neobsahuje řešení zásadně významných právních otázek; navrhl, aby dovolací soud dovolání „zamítl“.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.“).
Podle bodu 16. téže hlavy pak platí, že návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Jestliže v původním řízení, o jehož obnovu jde, bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 12.11.1999, č.j. D 1992/98-23, pak odvolací soud správně odvolání L. K. projednal „podle dosavadních předpisů“, v důsledku čehož - ve smyslu citovaných ustanovení - nemohl soud dovolací s dovoláním naložit jinak, byť směřovalo proti rozhodnutí vydanému po 1.1.2001. Omyl dovolatelky i účastníka Z. P. tedy vychází z toho, že se uchylují k jiné úpravě dovolání (podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; přípustnost dovolání proti usnesení je upravena v ustanoveních §237, §238a a §239 o.s.ř.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v §238a o.s.ř. v dané věci nejde; ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (ale potvrzujícím), a ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ až f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §239 odst. 1, 2 o.s.ř., jež dopadá na situace potvrzujících rozhodnutí, neboť na jeho základě může být dovolání přípustné jen proti usnesením ve věci samé, a tato podmínka v daném případě splněna není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože vady řízení podle §237 odst. 1 o.s.ř. nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, není dovolání přípustné ani podle tohoto ustanovení.
Dovolání, které není přípustné, nemůže Nejvyšší soud než podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; za účelně vynaložené náklady na straně účastníka Z. P. však nelze považovat ty, jež se pojí s jeho vyjádřením k dovolání, neboť vztah k výsledku dovolacího řízení neosvědčilo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2003
JUDr. Vladimír Kurka, v. r.
předseda senátu