ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.2190.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 2190/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., zastoupené advokátem, proti povinnému C. O., zastoupenému advokátem, prodejem nemovitostí pro částku 446.526,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 E 453/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2002, č. j. 18 Co 178/2001-38, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. ledna 2001, č.j. 1 E 453/2000-32, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2002, č.j. 18 Co 178/2001-38, se odmítá.
III. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 700,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce - advokáta.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 24. ledna 2001, č. j. 1 E 453/2000-32, jímž okresní soud – výlučně s odůvodněním, že povinný svou povinnost vyplývající z exekučního titulu, a to ani částečně, nesplnil – jeho návrh na částečné zastavení výkonu rozhodnutí zamítl. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že podmínky pro částečné zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g/ odst. 3 o.s.ř. dány nejsou, a zdůraznil, že s ohledem na jediný důvod, pro nějž návrh na zastavení exekuce zamítl okresní soud, se ani on dalšími námitkami (ty byly – v návrhu i v odvolání – odůvodněny poukazem na ustanovení §264 o.s.ř.) nezabýval.
Pravomocná usnesení soudů obou stupňů napadl povinný, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. „c) a d)“ o.s.ř., a kterým uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; věc byla podle jeho názoru posouzena nesprávně proto, že soudy obou stupňů jeho návrh na částečné zastavení exekuce posuzovaly výlučně z hlediska ustanovení §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř., aniž se přitom zabývaly jeho námitkou zřejmé nevhodnosti nařízeného způsobu výkonu rozhodnutí podle §264 o.s.ř., odůvodněnou nepoměrem výše pohledávky oprávněné a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo, jež je řádově desetkrát vyšší.
Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud se nejdříve zabýval tou částí dovolání, jíž povinný brojí proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Z ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu v platném znění (dále též jen „o.s.ř.“), podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, však vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.
Jelikož funkční nepříslušnost Nejvyššího soudu k projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení, které touto vadou trpí, v této části podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000 pod poř. č. 45).
Pokud jde o dovolání proti usnesení krajského soudu, to není přípustné.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek pouze právních, navíc jen zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení založit nemohou). Jediným dovolacím důvodem, způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Takový dovolací důvod však povinný neuplatnil. Samotný právní závěr soudů obou stupňů, že nezaplatil-li na úhradu pohledávky, k jejímuž vymožení byla exekuce nařízena, do 24. ledna 2001 nic (což povinný sám při jednání tohoto dne potvrdil), není důvodu pro zastavení výkonu rozhodnutí podle 268 odst. 1 písm. g/, odst. 3 o.s.ř., dovolatel nenapadl. Argumentuje-li tím, že se soudy nezabývaly jeho námitkou zřejmé nevhodnosti způsobu nařízené exekuce, pak tím ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovýto dovolací důvod je totiž dán mimo jiné i tehdy, jestliže v rozporu s ustanovením §120 o.s.ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci, tedy jestliže se jimi soud – ač byly tvrzeny – nezabýval.
Tento dovolací důvod však – i kdyby v souzené věci existoval – sám o sobě založit přípustnost dovolání způsobilý není, jelikož k vadám řízení podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. dovolací soud přihlédnout (a to dokonce i z úřední povinnosti) sice musí, avšak pouze tehdy, je-li dovolání – jinak – přípustné (ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř.).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) odmítl.
Protože dovolání bylo odmítnuto, má oprávněná podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Tyto náklady spočívají (v řízení o zastavení exekuce) v částce 625,-Kč představující odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1 písm. b/., §14 odst. 1, §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. /advokátní tarif/), – sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady advokátů za poskytování právních služeb (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2003
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu