ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.2408.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 2408/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. K., proti žalované I. K., o návrhu žalované na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, pod sp. zn. 23 C 140/2000, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2001, č. j. 35 Co 469/2001-131, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh žalované na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 12 C 62/97.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná, která má právnické vzdělání, dovolání.
Podle bodu 16. hlavy první části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony další, návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté tohoto předpisu dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Jestliže v původním řízení bylo rozhodnuto před 1.1.2001, bylo řízení o jeho obnově správně vedeno podle dosavadních předpisů, pročež i dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu muselo být projednáno podle občanského soudního řádu ve znění před účinností zákona č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §240 odst. l o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li podáno dovolání ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu ( odstavec 2).
Ze soudního spisu se podává, že napadené usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 7.2.2002; posledním dnem lhůty k dovolání proto byl den 7.3.2002 (čtvrtek). Jestliže dovolatelka dovolání podala až 27.5.2002, stalo se tak opožděně.
V důsledku toho Nejvyšší soud podle §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. a / o.s.ř. dovolání odmítl.
Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li, že vzhledem k nesprávnému poučení, podanému jí odvolacím soudem (že dovolání není přípustné), mohla dovolání podat ve lhůtě čtyř měsíců od doručení. Tuto možnost by měla jen tehdy, bylo-li by dovolání projednatelné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001, a tak tomu není.
Do 1.1.2001 důsledky nesprávného poučení o dovolání nebyly upraveny, a analogické použití ustanovení §204 odst. 2 o.s.ř. soudní praxe nepřipouštěla (viz též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 31.5.1994, sp. zn. III. ÚS 65/93). I kdyby tomu bylo jinak, a mohla se obdobně uplatnit tříměsíční lhůta počínající od právní moci rozhodnutí, bylo by však dovolání podáno opožděně rovněž.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 2, věty první, (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4, věty první, o.s.ř.; žalobci, který by ve smyslu těchto ustanovení měl na jejich náhradu právo, prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. dubna 2003
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu