ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.2443.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 2443/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – F. ú. B., proti povinnému J. H., prodejem movitých věcí, pro 576.173,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 26 E 1919/97, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.6.2002, č.j. 20 Co 229/2002–20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ ( nesprávně písm. d/) o.s.ř. (míněno ve znění účinném od 1. 1. 2001).
Protože soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí 25.8.1997, odvolací soud (správně) s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě I, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, věc projednal podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2001. Na tom nemění nic ani skutečnost, že v záhlaví dovoláním napadeného usnesení uvedl jména a příjmení soudců a připojil poučení o dvouměsíční lhůtě k podání dovolání. Občanský soudní řád ve znění účinném do 1.1.2001 (dále jen „o.s.ř“) je pak třeba použít – oproti očekávání dovolatele – i pro dovolací řízení (viz bod 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; přípustnost dovolání proti usnesení je upravena v ustanoveních §237, §238a a §239 o.s.ř.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v §238a o.s.ř. v dané věci nejde; ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (ale potvrzujícím), a ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ až f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §239 odst. 1, 2 o.s.ř., jež dopadá na případy potvrzujících rozhodnutí, neboť odvolací soud výrokem usnesení přípustnost dovolání nevyslovil, a povinný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal.
Protože vady řízení podle §237 odst. 1 o.s.ř. nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, není dovolání přípustné ani podle tohoto ustanovení.
Dovolání, které není přípustné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; oprávněné, jíž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2003
JUDr. Vladimír Kurka, v. r.
předseda senátu