ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.2456.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 2456/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné J., spotřební družstvo, proti povinnému M. M., srážkami ze mzdy, pro 18.712.-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 15 E 536/2002, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2002,č.j. 20 Co 427/2002-12, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh na nařízení výkonu rozhodnutí srážkami z důchodu povinného pro částku 18.712.- Kč s příslušenstvím. Oba soudy dospěly k závěru, že v případě, že je podle exekučního titulu povinný zavázán k věcnému plnění, se způsob výkonu rozhodnutí řídí povahou uložené povinnosti a oprávněný nemá – na rozdíl od vymáhání plnění peněžitého - možnost vybrat si způsob, jakým bude výkon nařízen a proveden.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná (za niž jedná podle §21 odst. 1 písm. b/ o.s.ř osoba mající právnické vzdělání) včasné dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a jímž uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 1 písm. b/ o.s.ř. Namítala, že „správně“ měla věc být posouzena po právní stránce podle ustanovení §347 odst. 1 a 2 o.s.ř., podle kterého lze-li si věc, jež má být povinným dodána, opatřit jinak, vyzve soud oprávněného, aby si ji na náklad a nebezpečí povinného opatřil, a povinnému lze uložit, aby potřebný náklad zaplatil oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí se pak provede některým ze způsobů uvedených v §258 odst. 1 o.s.ř, tedy jako výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Ve smyslu §237 odst. 1 o.s.ř je dovolání přípustné v případě měnícího rozhodnutí (písm. a/), nebo v případě, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), anebo tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí, které má (ve věci samé) po právní stránce zásadní význam (písm. c/).
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustnost dovolání neplyne, neboť napadené usnesení není měnícím, nýbrž potvrzujícím.
Rovněž ji nezakládá ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř, jelikož v dané věci bylo potvrzeno první rozhodnutí, které soud prvního stupně v řízení o návrhu povinného vydal.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř, muselo by být napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum je z pohledu tohoto ustanovení předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je pak ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatelka otázku přípustnosti dovolání zcela pominula; argumenty ve prospěch závěru, že podmínky stanovené v §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. jsou splněny, nepředložila, a hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o jejich splnění dospět nelze.
O existenci dovoláním otevřené právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), v daném případě nejde ani ve vztahu k té (jediné) právní otázce, k níž směřuje dovolání. Odvolací soud ji posoudil správně a zcela konformně s ustálenou soudní praxí.
Postup podle §347 odst. 2 o.s.ř. je totiž možný jen tehdy, jestliže se nepodaří – v rámci nařízeného výkonu rozhodnutí odebráním věci – věc odebrat, a lze-li si ji opatřit jinak. Předpokladem tedy je, aby byl nařízen výkon rozhodnutí odebráním věci (§345 a násl. o.s.ř.); teprve pak lze uvažovat o rozhodnutí ukládajícím povinnost k peněžitému plnění, jež lze vykonat způsoby vyjmenovanými v ustanovení §258 odst. 1 o.s.ř.
O rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) jít nemůže, neboť námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska §237 odst. l písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází ze situace, kdy povinnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, prokazatelné náklady nevznikly (§146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věta první, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. dubna 2003
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu