ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.2471.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 2471/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného B. p. v P. v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti povinnému L. H., prodejem nemovitostí pro částky 140 433,50 Kč s příslušenstvím a 196 041,30Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 23 E 1170/98, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. srpna 2002, č.j. 16 Co 235/2002-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na nákladech dovolacího řízení částku 700 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí zamítl. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nejsou dány předpoklady pro zastavení výkonu, neboť nepostihuje věc (v daném případě nemovitost), která by z něho měla být vyloučena. Rozhodující je, že další podnikání povinného není – alespoň v minimálním rozsahu – vyloučeno.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný – splňuje podmínku právnického vzdělání – včasným dovoláním. Soudy obou stupňů věc posoudily nesprávně, pokud neshledaly předpoklady pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. d/ o.s.ř.; vlastnický vztah k postižené nemovitosti je nezbytným předpokladem pro další podnikatelské činnosti. Chybné úvahy soudů o opaku podle dovolatele vycházejí z toho, že bylo rozhodnuto „bez dalšího dokazování o skutečnostech, které namítal“. Řízení bylo proto též postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Oprávněný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) projednal věc podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a neshledal dovolání přípustným.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Ve smyslu §237 odst. 1 o.s.ř je dovolání přípustné v případě měnícího rozhodnutí (písm. a/), nebo v případě, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), anebo tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí, které má (ve věci samé) po právní stránce zásadní význam (písm. c/).
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustnost dovolání neplyne, neboť napadené usnesení není měnícím, nýbrž potvrzujícím.
Rovněž ji nezakládá ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř, jelikož v dané věci bylo potvrzeno první rozhodnutí, které soud prvního stupně v řízení o návrhu povinného vydal.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř, muselo by být napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum je z pohledu tohoto ustanovení předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je pak ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel otázku přípustnosti dovolání zcela pominul; argumenty ve prospěch závěru, že podmínky stanovené v §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. jsou splněny, nepředložil, a hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o jejich splnění dospět nelze.
O existenci dovoláním otevřené právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), v daném případě nejde ani ve vztahu k té (jediné) právní otázce, k níž směřuje dovolání. Nejvyšší soud již. v usnesení ze dne 19.6.2002, sp. zn. 20 Cdo1766/2001, uveřejněném pod č. 33/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil názor, že „ k výkonu své podnikatelské činnosti (vymezené předmětem podnikání) nezbytně nutně potřebuje povinný, který je podnikatelem (§322 odst. 3 o.s.ř), jen takové věci, které mu – alespoň v minimálním rozsahu - umožní pokračovat v podnikání. Případné obtíže povinného spojené s podnikáním v prodané nemovitosti nebo jiném objektu nejsou z hlediska ustanovení §322 odst. 3 o.s.ř. významné“. Tyto závěry jsou použitelné i v daném případě, a napadené rozhodnutí je s těmito závěry v souladu. O rozpor s hmotným právem ve smyslu §273 odst. 3 o.s.ř. zde rovněž nejde, neboť námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Další námitka, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (viz ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), je relevantní jen tehdy, je-li dovolání přípustné; pro posouzení, zda tomu tak podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je (zda napadené rozhodnutí je má po právní stránce zásadní význam), je však bezcenná.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c/ o.s.ř nepřípustné dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o.s.ř. a §1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1 písm. b/, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., a podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
V další fázi řízení o výkon rozhodnutí soud prvního stupně nepřehlédne, že mezi účastníky není sporu o částečném plnění povinným, a že o zastavení výkonu rozhodnutí rozhoduje soud i bez návrhu; nelze ani vyloučit, že se tím znovu otevře otázka namítané nevhodnosti způsobu výkonu (viz §268 odst. 1 písm.h/ o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.
V Brně dne 30. dubna 2003
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu