ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.409.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 409/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné M. K., zastoupené advokátem, proti povinnému L. M., pro částku 22.036 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3, pod sp. zn. E-Nc 11765/2002, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2002, č.j. 36 Co 75/2002-20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 26. června 2002, č. j. E-Nc 11765/2002-2, kterým obvodní soud zamítl návrh na nařízení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších předpisů. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že rozsudek, jehož exekuce byla navržena, povinnému nebyl doručen v souladu s ustanovením bodu 18. přílohy č. 5 k vyhlášce č. 78/1989 Sb., v rozhodném znění (poštovní řád), a tedy ani s ustanovením §47 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění před novelou č. 30/2000 Sb., (podle nějž může doručovatel písemnost uložit teprve po předchozím marném pokusu o doručení za podmínek tam stanovených), a že jej tudíž nelze mít za vykonatelný.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná (zastoupena advokátem) včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., a jímž namítá nesprávné právní posouzení, které spatřuje v tom, že exekuční soud – podle ní neoprávněně – přezkoumával správnost doložky vykonatelnosti, jíž byl exekuční titul opatřen soudem nalézacím. Na podporu svého právního názoru pak dovolatelka přednesla, že týž titul byl posouzen jako řádně doručený a tudíž vykonatelný i v usnesení z 5. srpna 1997, sp. zn. 22 E 511/97, jímž výkon tohoto rozsudku nařídil (a jejž - byť pouze neúplně, a to pro částku 4 894, 20 Kč – též vykonal) Obvodní soud pro Prahu 3, proti jehož exekučnímu rozhodnutí povinný případné odvolání nepodal.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c), jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, takže dovolatelčin odkaz na ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je nepřípadný) přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li odvolací soud právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Tak tomu v souzené věci není. Již starší judikatura dovodila, že i když (exekuční) soud vychází především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (§261 odst. 2 o.s.ř.), je oprávněn a povinen v případě pochybností provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, zejména zjištění o tom, zda rozsudek byl řádně doručen (viz zpráva Nejvyššího soudu ČSR z 18. února 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod poř. č. 21 na str. 160/498).
Není-li tedy exekuční soud doložkou vykonatelnosti vystavenou nalézacím soudem vázán, a je-li naopak oprávněn posoudit, zda je rozhodnutí po formální stránce vykonatelné, samostatně (na čemž nic nemůže změnit ani skutečnost, že týž titul byl částečně vykonán v jiném exekučním řízení), je napadené rozhodnutí v souladu s dosavadní judikaturou, a Nejvyššímu soudu tak nezbylo, než dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítnout.
Dovolání bylo odmítnuto, povinnému náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2003
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu