ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.417.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 417/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné S. B., zastoupené advokátem, proti povinnému V. M., zastoupenému advokátem, srážkami ze mzdy, pro 50 000,-Kč s příslušenstvím, o zastavení výkonu rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 822/88, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.9.2002, č.j. 12 Co 229/2002-252, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na částečné zastavení výkonu rozhodnutí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jímž především namítl, že řízení je postiženo vadou podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jelikož usnesení o nařízení výkonu nebylo řádně doručeno oprávněné. Rovněž hodnocení důkazů, provedených ve vztahu k jeho tvrzení, že částečně dluh splnil, nebylo „nestranné“ a soud tím porušil zásadu rovnosti stran ve sporu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem, projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř“).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Ve smyslu §237 odst. 1 o.s.ř je dovolání přípustné v případě měnícího rozhodnutí (písm. a/), nebo v případě, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), anebo tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí, které má (ve věci samé) po právní stránce zásadní význam (písm. c/).
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustnost dovolání neplyne, neboť napadené rozhodnutí není měnícím, ale potvrzujícím.
Rovněž ji nezakládá ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř, neboť jde sice o rozhodnutí potvrzující, kdy soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v předchozím zrušeném rozhodnutí, avšak nikoli proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř, muselo by být napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum je tedy předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze hodnotit, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Bezcenné jsou proto námitky vadou řízení podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jakož i námitky proti skutkovým zjištěním.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel otázku přípustnosti dovolání zcela pominul a argumenty ve prospěch závěru, že podmínky stanovené v §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř jsou splněny, dovolacímu soudu nenabídl; ani hodnocením námitek, obsažených v dovolání, k závěru o jejich splnění dospět nelze.
O existenci právní otázky (otevřené dovoláním), jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném důsledku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (jak ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž nejde.
I kdyby byla právní otázka spojována s dovolatelovou výhradou, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nenabylo (dosud) právní moci, nelze pominout, že pro zastavení výkonu podle §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř., o což v dané věci šlo, je taková okolnost bez významu; s výjimkou důvodu podle §268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není vyloučeno zastavit (rozhodovat o návrhu na zastavení) bez toho, že by výkon rozhodnutí (již) byl pravomocně nařízen.
O rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) pak jít nemůže proto, že napadené rozhodnutí vychází z práva procesního (§251 a násl. o.s.ř.).
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1, písm.c/, odst. 3 o.s.ř.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání podle §243b odst.5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 3, §224 odst. 1, §243b odst. 5, věta první, o.s.ř; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, však v tomto stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. dubna 2003
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu