ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.434.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 434/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. s., a. s., proti povinné D. P., srážkami ze mzdy pro 4.290,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 E 454/2000, o „odvolání“ povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.7.2002, č.j. 10 Co 606/2002–58, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinné.
Proti tomuto usnesení povinná brojí podáním, jež označila jako „odvolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.7.2002“.
Soud prvního stupně ji usnesením doručeným dne 31.1. 2003 vyzval, aby si ve lhůtě 14 dnů zvolila zástupem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání; do dnešního dne se tak nestalo.
Podle §201 o.s.ř. může účastník, pokud to zákon nevylučuje, napadnout odvoláním jen rozhodnutí soudu prvního stupně.
Podle §10 odst. 1, 2 o.s.ř. o odvoláních proti rozhodnutím okresních nebo krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhodují soudy krajské, resp. vrchní. Podle §10a o.s.ř. Nejvyšší soud rozhoduje o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudců odvolacích.
Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád - k projednání (naopak) odvolání proti takovému rozhodnutí - neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Jestliže povinná „odvolání” přesto podala, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání”, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavit.
I v případě, že by opravný prostředek podaný povinnou bylo možno pokládat za dovolání (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.), nemůže být výsledek řízení jiný.
Podle §241 odst. 1, 2 o.s.ř. musí být dovolatel (fyzická osoba) zastoupen advokátem (notářem), jestliže nemá sám právnické vzdělání; tímto zástupcem musí být dovolání i sepsáno. Zvolí-li si advokáta až poté, co podal dovolání, je ke splnění podmínky dovolatelova zastoupení nezbytné, aby zmocněnec jím dříve učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním, popř. sdělil soudu, že se s již učiněným podáním ztotožňuje.
Nedostatek povinného zastoupení dovolatele ve smyslu citovaného ustanovení je nedostatkem podmínky řízení, jenž se týká účastníka řízení, a který je svou povahou odstranitelný. Podle §243c, §104 odst. 2 o.s.ř. učiní soud k jeho odstranění vhodná opatření; nezdaří-li se jej odstranit, řízení zastaví.
Z podání dovolatelky zastoupení advokátem nevyplývá a listiny, způsobilé toto zastoupení (případně dosažení právnického vzdělání) prokázat, předloženy nebyly.
Jestliže splnění podmínky řízení podle §241 odst. 1, 2 o.s.ř. povinná – navzdory takovému opatření – ani dodatečně nedoložila, nezbývá než řízení (o dovolání) zastavit rovněž.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 2, věty první, o.s.ř. (§243b odst. 4, §224 odst. 1 o.s.ř.); oprávněné, která by ve smyslu těchto ustanovení měla právo na jejich náhradu, však v daném stadiu řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2003
JUDr. Vladimír Kurka, v. r.
předseda senátu