ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.479.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 479/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného Ing. V. Ž., zastoupeného advokátkou, proti povinné J. S., zastoupené advokátem, pro 19 800,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 E-Nc 36/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2002, č.j. 10 Co 579/2002-33, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci na majetek povinné. Námitku povinné o tom, že exekuční titul pozbyl své účinnosti následkem jiného rozhodnutí vydaného v občanském soudním řízení, neshledal důvodnou.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná, řádně zastoupena, včasné dovolání, kterým vytýkala odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Odvolací soud pochybil, jestliže odmítl názor, že vykonávané rozhodnutí pozbylo účinnosti tím, že o nároku z téhož (trvajícího) právního poměru (ve vztahu k jinému období) bylo soudem rozhodnuto jinak. Neúčinnost titulu (dovolatelka obšírně zdůvodnila, proč vskutku nastala) měla vést odvolací soud k tomu, aby usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť jinak je důvodem pro zastavení exekuce, a to i bez návrhu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a neshledal je přípustným.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm c/ o.s.ř je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř platí zde obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich) vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Ve smyslu §237 odst. 1 o.s.ř je dovolání přípustné v případě měnícího rozhodnutí (písm.a/), nebo v případě, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), anebo tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí, které má (ve věci samé) po právní stránce zásadní význam (písm.c/).
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř přípustnost dovolání v dané věci neplyne, neboť napadené rozhodnutí není měnící, nýbrž potvrzující.
Nezakládá ji ani ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř, jelikož v dané věci bylo potvrzeno první rozhodnutí, které soud prvního stupně v řízení vydal.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř, muselo by být napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Dovolací přezkum je z pohledu tohoto ustanovení zásadně předpokládán k posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm.b/ o.s.ř).
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Hodnocením dovolatelčiných námitek k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.
Odvolací soud věc posoudil z pohledu právních názorů, jež jsou v soudní praxi ustálené a nepochybné, a spor o jejich správnost neotevírá „nové“, dosud judikatorně neřešené právní otázky, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro obdobné právní poměry, a jež by v konečném účinku bylo způsobilé ovlivnit rozhodovací činnost soudů. O rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) pak jít nemůže z toho důvodu, že napadené rozhodnutí vychází z práva procesního. Dovolatelka v podstatě zpochybňuje věcnou správnost titulu, a taková námitka je při nařízení exekuce bezcenná.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ os.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází ze situace, kdy oprávněnému, jenž by měl na jejich náhradu právo, v tomto stadiu prokazatelné náklady nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2003
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu