ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.681.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 681/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. J. proti povinné H. H., zastoupené advokátem, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 E 17/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze z 29. listopadu 2002, č. j. 58 Co 380/2002-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil (s výjimkou výroku o nákladech řízení, jejž změnil tak, že právo na jejich náhradu žádné z účastnic nepřiznal) usnesení ze 4. září 2002, č. j. 34 E 17/2002-21, kterým obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí (Obvodního soudu pro Prahu 6 z 8. září 1994, sp. zn. 7 C 36/92) vyklizením předmětného bytu a přestěhováním povinné a osob s ní bydlících do bytu náhradního. Návrhu povinné na provedení „místního šetření“ ke zjištění skutečné výměry obou bytů odvolací soud nevyhověl s odůvodněním, že plocha vyklizovaného bytu byla spolehlivě zjištěna listinnými důkazy předloženými oběma účastnicemi, a s její námitkou „nerovnocennosti“ náhradního bytu s bytem vyklizovaným se – shodně se soudem prvního stupně – vypořádal (poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 22, ročník 1998 pod poř. č. 163) závěrem, že se zřetelem k místním podmínkám v obvodu . nelze trvat na absolutní rovnocennosti výměry podlahových ploch, jestliže počtem obytných místností a kvalitou („kategorií“) jsou oba byty srovnatelné.
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“), a kterým namítá, že „napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci – určení zásadní rovnocennosti bytu vyklizovaného a bytu náhradního.“ Aniž přitom používá pojmu „zásadní právní význam“, nesprávné právní posouzení dovolatelka spatřuje v závěru odvolacího soudu, že za rovnocenný lze považovat (byť při respektování místních podmínek a rovnocennosti celkové podlahové plochy bytu) náhradní byt, jenž má (kromě dalších místností) pouze tři pokoje, zatímco byt vyklizovaný jich má (opět kromě dalších místností) pět, tedy o dva více. Protože obvodní ani městský soud neprovedly jí navržený důkaz místním ohledáním náhradního i vyklizovaného bytu (jejž ona sama považuje – bez ohledu na listinné důkazy – za pětipokojový), zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Tak tomu však v souzené věci není. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání založit nemohou). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).
Takovýto dovolací důvod však ve skutečnosti uplatněn nebyl. Povinná především tím, že její výhrada (oproti odvolání, jímž namítala nesprávné zjištění obvodního soudu ohledně celkové podlahové výměry obou bytů) nesměřuje proti zjištění odvolacího soudu stran této výměry, ale proti zjištění, že náhradní byt má o dva pokoje méně, dovoláním uplatňuje skutkové novum. Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu však vyplývá, že nové skutečnosti v dovolacím řízení úspěšně uplatnit nelze. Ze zásady zakotvené v ustanovení §243a odst. 1, 2 o.s.ř., že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným soudy předchozích stupňů, a že tedy takto zjištěný skutkový stav nelze v dovolacím řízení rozšiřovat, případně jinak měnit, pak též plyne, že dovolací soud nemůže provádět dokazování (srov. dovoláním uplatněný návrh, aby Nejvyšší soud provedl důkaz místním ohledáním vyklizovaného bytu) ve věci samé.
Kromě toho, že dovoláním byla uplatněna nová, odvoláním nevznesená námitka, je v souzené věci – z hlediska přípustnosti dovolání – určující, že tato námitka (posouzeno podle obsahu dovolání) míří proti skutkovému zjištění, konkrétně proti tomu, že odvolací soud (podle dovolatelky v důsledku neprovedení navrženého důkazu ohledáním vyklizovaného bytu) měl po zhodnocení listinných důkazů za zjištěno, že vyklizovaný byt, stejně jako náhradní, má tři pokoje, zatímco podle jejího názoru je pětipokojový, tedy podstatně větší. Na tomto – oproti zjištění soudů obou stupňů odlišném – skutkovém základu je pak konstruována právní otázka, jejíž posouzení má dovolatelka za nesprávné, totiž otázka, zda lze „zásadní rovnocennost spatřovat mezi byty, které mají pět, resp. tři obytné místnosti, byť by podlahová plocha celého bytu byla zásadně rovnocenná s přihlédnutím k tomu, že nelze trvat na absolutní srovnatelnosti výměry.“ Takovouto právní otázku však odvolací soud, maje za prokázané, že oba byty jsou třípokojové, neřešil, na jejím posouzení tudíž napadené rozhodnutí nespočívá .
Protože výhrady proti skutkovým zjištěním, uplatnitelné prostřednictvím dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ nebo odst. 3 o.s.ř., zohlednit v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost má být založena na ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nelze, a protože k případným vadám vyjmenovaným v §242 odst. 3 větě druhé o.s.ř. (tedy i k „jiným“ vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné, tj. za - zde nenaplněného - předpokladu, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam), Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, však tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádná z účastnic (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2003
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu