ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.694.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 694/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A/ Z. K., B/ P. L., zastoupených advokátem, proti povinným 1/ P. K., 2/ H. K., zastoupeným advokátkou, vyklizením nemovitostí, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 64 E 1089/2001, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.9.2002, č.j. 20 Co 487/2002-15, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení..
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí vyklizením označených nemovitostí, když se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že exekuční titul – rozsudek ukládající vydání věci podle §5 zákona č. 403/1990 Sb. - je způsobilým podkladem pro výkon rozhodnutí vyklizením. Námitku povinných, že věc již byla pravomocně rozsouzena, neshledal důvodnou především proto, že odpovídající nedostatek podmínky řízení „je pojmem“ řízení nalézacího, nikoli exekučního.
Proti tomuto usnesení podali povinní (zastoupeni advokátkou) včasné dovolání, jímž uplatnili dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; nesprávnost právního posouzení věci spatřují v tom, jak se odvolací soud vypořádal s tím, že o „shodném“ návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí již bylo dříve rozhodnuto, neboť výkon byl prohlášen za nepřípustný. Dále namítli, že odvolací soud rozhodl nad rámec návrhu oprávněných, jestliže nařídil výkon rozhodnutí (prodejem movitých věcí) i pro náklady exekučního řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř“).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by však dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Konkrétní argument ve prospěch názoru, že tyto podmínky jsou v daném případě splněny, dovolatelé nenabídli; takovým pouhý odkaz na ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. samozřejmě není. Hodnocením námitek, jež dovolatelé v dovolání vznesli, k závěru o jejich splnění dospět nelze rovněž.
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud, při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze, uplatnil - ve svém výsledku - závěry nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; o rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního.
Námitka z nedostatku podmínky řízení neobstojí již proto, že tvrzenou překážku rozsouzené věci dovolatelé nespojují s rozhodnutím rovnocenným - o návrhu na nařízení výkonu - nýbrž s rozhodnutím vycházejícím (až) z institutu zastavení výkonu, pročež absentuje podmínka, aby zde byla totožná věc. Ani v případě zastavení výkonu podle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. neplatí - obecně - že jeho důvody jsou užitelné již ve fázi rozhodování o návrhu na nařízení výkonu, resp. že musí vést k jeho zamítnutí.
Namítané překročení mezí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pak nepředstavuje - vůbec - způsobilou otázku pro posouzení, zda je dovolání přípustné (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), neboť může založit toliko tzv. jinou vadu řízení (nikoli vadu v právním posouzení věci), jež je relevantní až tehdy, jestliže již dovolání přípustné je (§241a odst. 2 písm. a/, §242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Nehledě na to, že v této části dovolání směřuje do výroku o nákladech řízení, tedy nikoli do výroku ve věci samé (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Není-li dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněným, kteří by měli na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2003
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu