ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.731.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 731/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. f. ČR, zastoupeného advokátem, proti povinnému J. Č., za účasti manželky povinného M. Č., zastoupených advokátkou, pro částku 2.639.126.- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. E 723/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2002, č. j. 10 Co 293/2002-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce advokáta.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 23. 10. 2001, č.j. E 723/2001-31, jímž okresní soud nařídil exekuci (vykonatelného rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě z 8. 11. 2000, sp. zn. 7 Cm 409/97), prodejem nemovitostí k vymožení pohledávky ve výši 2.639.126,- Kč s příslušenstvím. S odvolací námitkou povinného, že garáž se souvisejícím pozemkem již nepatří do společného jmění manželů, jelikož tyto nemovitosti (s právními účinky vkladu k 25. červnu 2001) prodali P. S., se krajský soud vypořádal závěrem, že takováto námitka „nemá na správnost nařízení výkonu rozhodnutí žádný vliv…“.
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, jehož přípustnost (s odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.) dovozuje z (vlastního) závěru, že „otázka nařízení výkonu rozhodnutí byla řešena v rozporu s hmotným právem“. Dovolání odůvodňuje výslovným poukazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř. a navíc „je toho názoru, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.“ Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. přitom spatřuje v (podle jeho názoru nesprávném) zjištění odvolacího soudu, že garáž se souvisejícím pozemkem je ve společném jmění povinného a jeho manželky, zatímco z údajů v katastru nemovitostí plyne, že ti „již od 4. 5. 2001, kdy došlo k uzavření kupní smlouvy, resp. od 25. 6. 2001, kdy byl zapsán vklad vlastnického práva ve prospěch paní P. S.“, spoluvlastníky předmětných nemovitostí nejsou.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (nikoli, jak nesprávně uvádí dovolatel, písm. d/), je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Povinný však v důsledku nesprávného výkladu ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (pomíjeje ustanovení §238a odst. 2 o.s.ř.) v dovolání (jež ostatně pojem „zásadní právní význam“ neobsahuje) ani nenamítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s dosavadní judikaturou nebo že řeší právní otázku dosud neřešenou či odvolacími nebo dovolacím soudem rozhodovanou rozdílně. Podklad pro závěr, že je naplněn některý z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., přitom neskýtá ani samotné rozhodnutí, jelikož v daném případě nejenže nejde o otázku judikatorně nevyřešenou či řešenou rozdílně, ale naopak vyřešenou v plném souladu s doslovným zněním ustanovení §335a odst. 1 o.s.ř., podle něhož je pro nařízení exekuce prodejem nemovitostí rozhodující stav v době zahájení řízení, tedy v daném případě stav podle katastru nemovitostí ke 4. červnu 2001, kdy byl podán návrh na nařízení exekuce (zatímco dovolatel má nesprávně za relevantní stav teprve ke dni nařízení výkonu rozhodnutí /23. října 2001/).
Námitka, že nařízení exekuce je v rozporu s hmotným právem, není - a nemůže být – důvodná (a tedy způsobilá založit přípustnost dovolání) již z povahy věci, jelikož exekuce, a tudíž i její nařízení (§261 a násl. o.s.ř.), je institutem práva procesního.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání založit nemohou). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný však, posuzováno podle obsahu dovolání, jehož vymezením je Nejvyšší soud vázán (takže přípustnost dovolání posuzuje jen z hledisek v dovolání uplatněných), důvod podřaditelný pod ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., neuplatnil; všechny jeho námitky totiž směřují proti skutkovému zjištění odvolacího soudu stran vlastnictví garáže a souvisejícího pozemku, jakož i fyzické existence hospodářské budovy. Takovéto výhrady jsou však uplatnitelné pouze prostřednictvím dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ nebo odst. 3 o.s.ř., tedy důvodů, jež samy založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. způsobilé nejsou. Namítá-li dovolatel - navíc pouhým odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., tedy bez obsahového vymezení - existenci jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k té by dovolací soud mohl přihlédnout jen bylo-li by dovolání přípustné (tj. pouze za – zde nenaplněného – předpokladu, že by napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam).
Jelikož dovolání shledal nepřípustným, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, má oprávněný podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Náklady dovolacího řízení vzniklé oprávněnému spočívají v částce 7.500,- Kč představující sazbu odměny za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1 písm. a/ bod 1., §14 odst. 1, §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné dnem 1. ledna 2001 – sníženou o 50% podle §18 odst. 1 této vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2003
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu