ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.744.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 744/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. K. S., zastoupeného advokátkou, proti povinnému V. H., zastoupenému advokátem, pro vymožení splnění povinnosti uveřejnit omluvu ukládáním pokut, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. E 1200/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2001, č.j. 22 Co 399/2001-33, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450,- Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 3. 8. 2001, č.j. E 1200/2001-7, kterým, Okresní soud Praha – východ nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2000, sp. zn. 36 C 139/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2001, sp. zn. 1 Co 32/2001, výkon rozhodnutí uložením pokuty povinnému ve výši 15.000,- Kč (za porušení povinnosti uveřejnit stanovený text omluvy formou placené inzerce v označeném deníku) a oprávněnému přiznal právo na náhradu nákladů řízení (2.650,- Kč); o nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí ukládajícího povinnost nezastupitelného jednání (§351 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“) měl odvolací soud za splněny; zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí, které nabylo právní moci 29. 3. 2001, se uplynutím třicetidenní lhůty k plnění stalo vykonatelné. Námitce povinného, že s uveřejněním omluvy vyčkával do rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, jímž rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl, odvolací soud – s vysvětlením, že mimořádný opravný prostředek právní moc ani vykonatelnost neodkládá – relevanci nepřiznal.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný včas dovolání, jímž namítá, že se „soud před uložením pokuty dobře neseznámil se skutečným stavem věci.“ Neměl v úmyslu vykonávané rozhodnutí ignorovat, ale se splněním povinnosti vyčkával do doby, než o jeho dovolání proti rozsudku vrchního soudu rozhodne Nejvyšší soud. Omluvu, k níž ho zavázaly soudy v nalézacím řízení, uveřejnil „bez prodlení“ po zamítnutí dovolání, čímž povinnost splnil. Dále poukázal na to, že je v invalidním důchodě a že placení pokuty mu způsobilo existenční potíže. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. nepřipadá v úvahu (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost dovolání posuzovat již jen v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 ve spojení s §238a odst. 2 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho konkretizace vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Uvedené je v projednávaném případě významné proto, že dovolatel nesprávné právní posouzení věci prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. napadenému rozhodnutí nevytýká. Tvrdí-li, že povinnost z podkladového rozhodnutí splnil, jde o námitku, která je významná v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g/, §269 odst. 1 o.s.ř.
Jestliže dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu (nesprávné poučení odvolacího soudu, že proti usnesení lze bez dalšího podat dovolání u soudu prvního stupně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, přípustnost dovolání – oproti očekávání dovolatele – nezakládá /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2001 pod č. 73, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 381/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2002 pod č. 203/), dovolací soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolatel, jehož dovolání bylo odmítnuto, má podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř. povinnost nahradit oprávněnému náklady, jež sestávají z odměny za jeho zastupování advokátem v dovolacím řízení; výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2 odst. 1, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. a/, bodu 3., §14 odst. 1 a §18 odst. 1 věty první vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., tj. částkou 375,- Kč. Součástí nákladů řízení, které oprávněný v dovolacím řízení vynaložil, je dále paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 13. února 2003
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu