ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.756.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 756/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce Ing. B. R., proti žalované O., a. s., člen koncernu K., a. s., (ve věci týkající se odštěpného závodu O., a. s., v O.), o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu Ostravě pod sp. zn. 26 C 338/97, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2000, č.j. 16 Co 336/2000-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 13. 9. 1999, č.j. 26 C 338/97-25, kterým Okresního soudu v Ostravě zamítl návrh na povolení obnov řízení vedených u téhož soudu pod spisovými značkami 26 C 89/87, 26 C 198/87 a 26 C 19/88. Se soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil v závěru, že návrh na obnovu uvedených řízení byl podán opožděně (§230 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce (zastoupen advokátkou) dovoláním, jímž namítal, že v řízeních, jejichž obnovu navrhl, byly důkazy „špatně zhodnoceny a provedeny poplatně, … tj. ve prospěch státního podniku O v O.“, a že předsedkyně senátu jednala pod tlakem „protiprávního systému aplikovaného lékaři a vybranými pracovníky O.“ Odvolacímu soudu vytýká, že zmíněný „tendenční postup poplatný době komunismu“ odmítl uznat za důvod obnovy ve smyslu §228 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož rozhodnutí soudů v řízeních, jejichž obnova je navrhována, byla vydána přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (část dvanáctá, hlava I, bod 16. cit. zákona), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. 12. 2000.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení §238a o.s.ř.; o žádný z případů zde zmíněných však ve věci nejde (a žalobce se jich ani nedovolává). Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Podle ustanovení §239 o.s.ř. není dovolání přípustné již proto, že rozhodnutí o povolení (případně nepovolení) obnovy řízení podle §234 o.s.ř., a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešit č. 10, pod poř. č. 61).
Protože vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné není; Nejvyšší soud je proto – bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) – aniž se mohl zabývat věcnými námitkami dovolatele, odmítl (§243b odst. 4 věta první, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř. (žalovanému, jemuž by příslušela jejich náhrada, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a žalobce na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. února 2003
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu