ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.989.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 989/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Z. L., proti povinnému Z. S., pro 30.000,- Kč s příslušenstvím srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. E 4079/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 8. 2001, č. j. 47 Co 330/2001-13, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 10. 2000, č.j. E 4079/2000-5, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 8. 2001, č.j. 47 Co 330/2001-13, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud ve výroku označeným rozhodnutím s odkazem na ustanovení §218 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu odmítl odvolání S., s. r. o., proti usnesení ze dne 3. 10. 2000, č.j. E 4079/2000-5, kterým Okresní soud v Chomutově nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 18. 3. 1999, sp. zn. Ro 4042/98, k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 30.000,- Kč s 26 % úroky od 1. 7. 1998 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení (4.350,- Kč) a exekučních nákladů (2.450,- Kč) výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, na niž má povinný nárok vůči plátci mzdy (S., s. r. o.,); o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z nich.
Rozhodnutí soudů obou stupňů napadl povinný (zastoupen advokátkou) včasným dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ občanského soudního řádu. Konkrétně namítá, že usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, mu nebylo doručeno (převzetí jeho stejnopisu z titulu jednatele společnosti S., s. r. o., účinky doručení povinnému /fyzické osobě/ nezakládají). Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 3. 10. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§201 o.s.ř.); občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudů pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že povinný směřuje „dovolání“ přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 45, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2001 pod č. 124, důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2068/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 2/2001 pod č. 10).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není (subjektivně) přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení – upravená ustanoveními §237, §238a a §239 o.s.ř. – je kategorií objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na osobu, která jej podala). Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání, jež zkoumání podmínek přípustnosti z objektivního hlediska předchází, je oproti tomu řešena otázka, který z účastníků (popř. dalších subjektů) je v daném případě oprávněn – ve smyslu §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. – dovolání podat. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (§240 odst. 1, věta první, o.s.ř.), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, jež je odstranitelná kasací napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2000 pod č. 138, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 20 Cdo 553/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2001 pod č. 28).
Rozhodnutím, kterým odvolací soud odmítl odvolání podané S., s. r. o., dovolateli újma nevznikla.
Nejvyšší soud proto – bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání odmítl (§243b odst. 4, věta první, §218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř. (povinný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu nákladů řízení a oprávněnému prokazatelné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2003
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu