ECLI:CZ:NS:2003:20.ND.2.2003.1
sp. zn. 20 Nd 2/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci žalobce L. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. S., o zvýšení výživného, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 10 C 133/2002, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 10 C 133/2002 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Bruntále.
Odůvodnění:
Žalobce podal návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Bruntále, který zdůvodnil tím, že cestování mu činí zdravotní potíže, že studium na jazykové škole v Olomouci mu časově brání v účasti na jednáních u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí a že není schopen uhradit výdaje spojené s cestou k tomuto soudu.
S návrhem na přikázání věci vyjádřil žalovaný nesouhlas. I když je k trvalému pobytu trvale hlášen v Rýmařově (u manželčiny matky), bydlí v obvodu působnosti procesního soudu. Protože opatruje čtyřletou dceru L., kterou nemůže ponechat manželce, jež je (rizikově) těhotná, trvá na projednání věci u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti ve smyslu citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vydané úst. zákonem č. 23/1991 Sb. a usnesením předsednictva ČNR ze dne 16. 12. 1992 č. 2/1993 Sb. vyhlášené jako součást ústavního pořádku České republiky, ve znění úst. zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do uvedeného ústavního principu. Občanský soudní řád přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V daném případě sice jsou na straně žalobce okolnosti způsobilé odůvodnit přikázání věci (podle lékařské zprávy MUDr. J. K. trpí „chron. gastritidou, duodenogastrickým refluxem, bronchiálním astmatem“), na druhé straně však existují také, a to nikoli nevýznamné, důvody, pro něž by řízení naopak mělo proběhnout před dosavadním procesním soudem.
Nejvyšší soud (§12 odst. 3 věta první o.s.ř.) proto – preferuje výše uvedený ústavní princip – dospěl k závěru, že důvody pro přikázání věci Okresnímu soudu v Bruntále dány nejsou.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. února 2003
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu