ECLI:CZ:NS:2003:20.ND.5.2003.1
sp. zn. 20 Nd 5/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců A) J. G. a B) V. G., zastoupených advokátem, proti žalované A. P., o určení právního vztahu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 139/2002, o přikázání věci, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 139/2002 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Žalovaná podala návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Ostravě, který odůvodnila zhoršeným zdravotním stavem a vzdáleností místně příslušného soudu od jejího bydliště.
Žalobkyně s navrhovanou delegací nesouhlasí s tím, že žalované její zdravotní stav v osobní účasti v probíhajícím dědickém řízení dosud nebránil, a vyhovět návrhu by bylo na úkor hospodárnosti řízení.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně též z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být rozmanité v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, event. okolnostech jiných; rozhodnými jsou především ty, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu však lze přistoupit jen výjimečně, z důvodů vskutku závažných, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Zákon proto zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k tomu, kterému soudu má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z jejich pohledu; rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Vzhledem k tomu ani samotný (byť nepříznivý) zdravotní stav účastníka za takový vážný důvod pro prolomení vyložených ústavních zásad mít nelze, je-li podporován toliko argumentem vzdálenosti příslušného soudu od místa bydliště účastníka; se vzdáleností k procesnímu soudu je totiž třeba počítat zásadně, a nelze ani přehlížet nikoli nevýznamné praktické důvody, pro něž by řízení naopak mělo proběhnout před procesním soudem.
Za tohoto stavu dospěl Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnostem, jež skýtá ustanovení §39 o.s.ř. upravující institut tzv. dožádání, k závěru, že přikázat věc jinému soudu (§12 odst. 2 o.s.ř.) není namístě.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2003
JUDr. Vladimír Kurka, v. r.
předseda senátu