ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.106.2003.1
sp. zn. 21 Cdo 106/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. H., zastoupeného advokátem, proti žalované A. H., o 35.126,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 68/2000, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. září 2002 č.j. 21 Nc 462/2002-179, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové k námitce žalované o podjatosti soudkyně a přísedících usnesením ze dne 3.9.2002 č.j. 21 Nc 462/2002-179 rozhodl, že soudkyně Okresního soudu v Jičíně JUDr. J. V. a přísedící téhož soudu B. F. a A. D. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 68/2000.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná „v souladu s poučením v něm uvedeném“ dovolání, ve kterém namítala, že dosavadní senát soudu prvního stupně „i zúčastnění zaměstnanci soudu“ nejsou schopni pro jejich vztah k věci a účastníkům řízení zajistit „nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování, které je zásadním principem fungování soudní moci“. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil „odvolacímu soudu“ k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o.s.ř.)
Podle ustanovení §16 odst. 1 o.s.ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Pojem „nadřízený soud”, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a nelze ho tudíž zaměňovat s pojmem „odvolací soud” (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.6.1996, Plsn 1/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 1996, pod č. 48). Rozhoduje-li tedy krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu, není toto rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.7.1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod poř. č. 112).
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí (které není rozhodnutím odvolacího soudu) občanský soudní řád neupravuje (srov. §10a o.s.ř). Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani poučení obsažené v závěru písemného vyhotovení napadeného usnesení. Uvedl-li zde soud, že „dovolání je přípustné v případech a za podmínek stanovených v části čtvrté, hlavě třetí občanského soudního řádu a lze je podat do dvou měsíců od doručení usnesení u Okresního soudu v Jičíně“, pak šlo jen o obecné (v posuzované věci nepřiléhavé) upozornění na existenci dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku. Takové upozornění nemůže samo o sobě v daném případě založit funkční příslušnost dovolacího soudu, jestliže je jinak přezkum dovolacím soudem vyloučen.
Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3.9.2002 č.j. 21 Nc 462/2002-179, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c odst. 1, §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. května 2003
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu