ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.1361.2002.1
sp. zn. 21 Cdo 1361/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Mgr. F. P. proti žalované I., a.s., o 159.716,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 27/99, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2001 č.j. 13 Co 469/2000-41, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.180,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaná zaplatila 159.716,- Kč s úroky ve výši 0,05% denně od 31.1.1997 do 30.1.1998 z částky 79.416,- Kč a od 31.1.1998 do zaplacení z částky 159.716,- Kč. Žalobu odůvodnil tím, že ačkoli bylo soudem pravomocně rozhodnuto o tom, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dopisem žalované ze dne 6.5.1996 je neplatná, odmítá jej žalovaná (přes jeho písemné výzvy) dále zaměstnávat s odůvodněním, že pro něj nemá práci; po žalované proto požadoval úhradu „dlužné mzdy“ za období od 1.8.1996 do 31.1.1998.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 21.6.2000 č.j. 27 C 27/99-23 žalované uložil, aby žalobci zaplatila 79.416,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně od 31.1.1997 do zaplacení, žalobu o „přiznání další částky 80.300,- Kč s příslušenstvím“ zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za situace, kdy žalovaná dala žalobci neplatnou výpověď, podle níž měl pracovní poměr žalobce skončit 31.7.1996, a žalobce oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání, náleží žalobci za dobu od 1.8.1996 do 31.1.1997 náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku (§61 odst. 1 zák. práce), a žalobce se proto po žalované „právem domáhá“ částky 79.416,- Kč s požadovaným úrokem z prodlení. Náhradu mzdy za dobu přesahující šest měsíců (§61 odst. 2 zák. práce) však již žalobci - vzhledem k jeho výdělkům dosaženým od května 1997 do listopadu 1998 - přiznat nelze.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17.1.2001 č.j. 13 Co 469/2000-41 rozsudek soudu prvního stupně, „pokud jím byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 79.416,- Kč“, potvrdil a „ve výroku o úrocích z prodlení“ jej změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci „z částky 79.416,- Kč 21% úroky od 1.2.1997 do zaplacení“; současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 5.650,- Kč k rukám JUDr. P. P. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně „jak co do pasivní věcné legitimace žalované“, neboť i podle jeho názoru „neexistuje žádný právní důvod přechodu závazků žalované vůči žalobci na jiný subjekt“, „tak co do právního důvodu náhrady mzdy i co do její výše“, která vychází ze zjištěného průměrného výdělku žalobce a která - jak zdůraznil - je ostatně mezi účastníky nesporná. O příslušenství přiznané částky však bylo třeba rozhodnout ve smyslu ustanovení §256 odst. 1 a 2 zák. práce a jeho výši stanovit podle ustanovení §517 odst. 2 obč. zák. a §1 nařízení vlády č. 142/1992 Sb.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Podle jejího názoru jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, neboť „zásadním způsobem“ řeší otázku přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu v souvislosti s prodejem části podniku a dále otázku výkladu ustanovení §477 obch. zák., které „v dané souvislosti“ nebyly dosud řešeny platnou judikaturou. Zdůraznila, že „trvá na tom“, že za situace, kdy zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr a platnost tohoto rozvázání se stala předmětem sporu, který nebyl pravomocně rozsouzen v okamžiku, v němž došlo k převodu podniku na základě smlouvy o prodeji podniku, pak podle ustanovení §480 obch. zák. přecházejí na kupujícího práva a povinnosti vyplývající z takového pracovního poměru; nezáleží přitom na okolnosti, zda došlo k prodeji celého podniku nebo jenom jeho části, ani na tom, zda určitý zaměstnanec byl či nebyl uveden na seznamu zaměstnanců připojeném ke smlouvě o převodu podniku. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl‚ aby dovolací soud dovolání žalované zamítl, neboť její námitky nelze považovat za opodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.4.2001 sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 70, roč. 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou zástupci žalobce JUDr. P. P. (§49 odst. 1 o.s.ř.) dne 12.3.2001 a do vlastních rukou zástupci žalované JUDr. V. B. (§49 odst. 1 o.s.ř.) dne 12.3.2001 a že dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu sepsané dne 24.4.2001 bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 10.5.2001.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 12.3.2001 (§159 odst. 1 o.s.ř.) a že lhůta k podání dovolání uplynula dnem 12.4.2001. Dovolání bylo tedy podáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o.s.ř.), a proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jako opožděné odmítl.
Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, je žalovaná povinna ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst.1 a §146 odst.2 věty první (per analogiam) o.s.ř. nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložil k účelnému uplatňování práva.
Žalobce byl v dovolacím řízení zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení §3 odst. 1 bod 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst.1) vyplývá, že žalobci přísluší odměna za zastupování advokátem ve výši 4.105,- Kč. Vedle odměny za zastupování žalobci náleží paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 4.180,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. února 2003
JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.
předseda senátu