ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.1471.2002.1
sp. zn. 21 Cdo 1471/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců A) Š. Š., a B) P. Š., obou zastoupených advokátem, proti žalované K. K., zastoupené advokátem, o odstupné, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 101/2000 a 26 C 102/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. října 2001 č.j. 16 Co 298/2001-54, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se (žalobami podanými u Okresního soudu v Ostravě dne 17.5.2000) domáhali, aby jim žalovaná zaplatila odstupné poskytované při rozvázání pracovního poměru a mzdu, a to žalobkyni A) ve výši 12.318,- Kč s 10% úrokem od 18.1.2000 do zaplacení a žalobci B) ve výši 12.456,- Kč s 10% úrokem od 18.1.2000 do zaplacení. Žaloby zdůvodnili zejména tím, že žalovaná při výpočtu odstupného vycházela z chybně stanoveného průměrného výdělku a že jim ze mzdy za prosinec 1999 a z odstupného provedla neoprávněné srážky.
Okresní soud v Ostravě, který obě věci spojil ke společnému projednání a rozhodnutí, rozsudkem ze dne 26.2.2001 č.j. 26 C 102/2000-32 žalované uložil, aby žalobkyni A) zaplatila 12.000,- Kč s 10% úrokem od 18.1.2000 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 5.991,- Kč a aby žalobci B) zaplatila 12.000,- Kč s 10% úrokem od 18.1.2000 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 5.852,- Kč s tím, že náhradu nákladů řízení je povinna zaplatit v obou případech k rukám advokáta, a žalobu, kterou se domáhali zaplacení žalobkyně A) dalších 318,- Kč s příslušenstvím a žalobce B) dalších 456,- Kč s příslušenstvím, zamítl. Po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobkyni A) náležela mzda za měsíc prosinec 1999 \"včetně odstupného\" ve výši 13.305,- Kč a žalobci B) vznikl nárok na tato plnění ve výši 15.723,- Kč. Protože žalovaná již zaplatila žalobkyni A) 1.305,- Kč a žalobci B) 3.723,- Kč, je povinna doplatit každému ze žalobců 12.000,- Kč s příslušenstvím.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22.10.2001 č.j. 16 Co 298/2001-54 rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, tak, že zamítl žalobu obou žalobců, aby žalovaná každému z nich zaplatila 12.000,- Kč s příslušenstvím; současně rozhodl, že na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně je povinen zaplatit žalované každý ze žalobců 3.987,50 Kč a že na náhradě nákladů odvolacího řízení je povinen zaplatit žalované každý ze žalobců 4.125,- Kč, vše k rukám advokáta J. (správně J.) J. Odvolací soud dovodil, že žalobci neprokázali, že by uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního poměru z důvodu organizačních změn a že jim proto požadované odstupné nenáleží.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že závěr odvolacího soudu, podle kterého neprokázali, že by uzavřeli se žalovanou dohodu o rozvázání pracovního poměru z důvodu organizačních změn, nemá oporu v provedeném dokazování. Uvedla-li jim žalovaná \"nepravdu\" o důvodu, proč s nimi uzavírá dohodu o rozvázání pracovního poměru, uvedla žalobce v omyl a její jednání bylo v rozporu s pravidly slušnosti. Žalobci navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci (každý z nich) domáhali po žalované zaplacení částky 12.000,- Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným rozsudkem tedy bylo (ve vztahu ke každému ze žalobců, kteří byli v řízení samostatnými společníky - srov. §91 odst.1 o.s.ř.) rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč. I když byl rozsudkem odvolacího soudu změněn rozsudek soudu prvního stupně, z ustanovení §237 odst.2 písm.a) o.s.ř. vyplývá, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není z hlediska ustanovení §237 odst.1 písm.a) přípustné.
Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu obsahovalo chybné poučení o tom, že dovolání \"je možno podat\". Nesprávné poučení odvolacího soudu o dovolání může mít totiž - jak vyplývá z ustanovení §240 odst.3 o.s.ř. - význam jen tehdy, jestliže spočívalo v uvedení delší než zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku nebo poskytlo-li účastníkům v rozporu se zákonem informaci, že dovolání není přípustné; v uvedených případech, jakož i tehdy, neobsahuje-li poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, lze podat dovolání buď ve lhůtě, která byla v poučení uvedena v delším trvání než dva měsíce od doručení rozsudku (v prvním z uvedených případů) nebo do čtyř měsíců od doručení (ve zbývajících případech). Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, nezakládá samo o sobě přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jestliže není založena podle hledisek uvedených v ustanovení §237 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2003
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu