ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.1529.2003.1
sp. zn. 21 Cdo 1529/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců A) MUDr. A. L., B) Ing. V. L., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) M. K., 2) Ing. D. H., oběma zastoupeným advokátkou, o obnovu řízení, o žalobě pro zmatečnost podané žalobci proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. září 2001 č.j. 22 Co 299/2001-100, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 65 C 1/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. února 2003 č.j. 11 Cmo 266/2002-32, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.935,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28.9.2001 č.j. 22 Co 299/2001-100 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6.5.2001 č.j. 10 C 214/99-56, kterým byl zamítnut návrh žalobců \"na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 170/93\" a kterým bylo žalobcům uloženo, aby zaplatili žalovaným na náhradě nákladů řízení 5.025,- Kč k rukám advokátky, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podali žalobci z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst.3 o.s.ř. žalobu pro zmatečnost. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že městský soud rozhodl o odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6.5.2001 č.j. 10 C 214/99-56 bez nařízení jednání, že i usnesení obvodního soudu bylo vydáno bez jednání, ačkoliv jím bylo rozhodováno ve věci samé, a předcházející jednání, při kterém žalobkyně A) sice byla zastoupena advokátem, avšak \"z osobní účasti se řádně omluvila pro nemoc, aniž se vzdala osobní účasti na projednávání věci\", bylo odročeno na neurčito, a že soud měl ve věci provést výslech účastníků řízení, což neučinil. Žalobci mají podezření, že došlo k \"mimoprocesnímu ovlivnění soudu\", a dovozují, že uvedené vady musí mít za následek zrušení napadeného usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6.5.2001 č.j. 10 C 214/99-56.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11.6.2002 č.j. 65 C 1/2002-14 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na náhradě nákladů řízení 7.890,- Kč k rukám advokátky. Dospěl k závěru, že v řízení o povolení obnovy řízení bylo nařízeno jednání a že účastníci prostřednictvím svých \"právních zástupců\" při něm činili návrhy, vyjadřovali se k věci a k provedeným důkazům, činili přednesy a byli soudem poučováni. Rozhodl-li obvodní soud o návrhu na povolení obnovy řízení bez nařízení dalšího jednání, dopustil se sice procesního pochybení, avšak nebyla tím účastníkům odňata možnost jednat před soudem. Městský soud pak mohl rozhodnout o odvolání žalobců proti usnesení obvodního soudu podle ustanovení §214 odst.2 písm.c) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 bez nařízení jednání. Protože ani postupem městského soudu nebyla účastníkům odňata možnost jednat před soudem, je žaloba pro zmatečnost nedůvodná.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12.2.2003 č.j. 11 Cmo 266/2002-32 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.175,- Kč k rukám advokátky. Odvolací soud dovodil, že žaloba pro zmatečnost podaná žalobci z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst.3 o.s.ř. nemůže být důvodná, neboť podle tohoto ustanovení může být podána jen proti usnesení ve věci samé a napadené usnesení takovým usnesením není, neboť jím bylo rozhodnuto o návrhu na povolení obnovy řízení. I kdyby žaloba pro zmatečnost byla přípustná, nemůže být důvodná, neboť postupem obvodního soudu a ani postupem městského soudu nebylo žalobcům upřeno právo na spravedlivý proces.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že v řízení o povolení obnovy řízení je nutno usnesení o tom, že se obnova řízení povoluje nebo že se návrh na povolení obnovy zamítá, považovat za rozhodnutí ve věci samé. Obdobně jako v žalobě dovozují, že jim nesprávným postupem soudů byla odňata možnost jednat před soudem, rozebírají původní řízení a nedostatky v postupu soudů v něm a navrhují, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů.
Žalované navrhly, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedly, že \"celé řízení pro zmatečnost\" je nutno hodnotit jako \"kvalifikovanou snahu o průtahy\" ve sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 20/97, kterým se domáhají, aby se žalobci vyklidili z bytu v jejích domě, který užívají bez právního důvodu, a že soudy obou stupňů rozhodly o žalobě pro zmatečnost správně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a v §237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobci napadají dovoláním usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobců proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení §229 odst.3 o.s.ř. účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst.3 o.s.ř. je buď pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.
Pojem \"věc sama\" je v právní teorii i v soudní praxi vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro něž se řízení vede. V řízení, v němž jde o to rozhodnout spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (§79 odst.1 o.s.ř.).
Rozhodnutí o návrhu (žalobě) na povolení obnovy řízení je naproti tomu rozhodnutím výlučně procesní povahy, protože je způsobilé založit účastníku jen procesní právo, totiž nové projednání věci (nyní již ve smyslu věci samé) v tzv. obnoveném řízení. Rozhodnutí o povolení obnovy řízení tedy neřeší věc samu (vymezenou žalobou), ale pouze jedinou, a to procesní otázku, zda věc sama bude případně - bez ohledu na to, že již byla pravomocně rozhodnuta - v obnoveném řízení znovu projednána a rozhodnuta. Odvolací soud tedy v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například obdobné věci se týkající usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.1997 sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998) dovodil, že usnesení o návrhu na povolení obnovy řízení nelze ani z pohledu ustanovení §229 odst.3 o.s.ř. považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovaným v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.860,- Kč (srov. §10 odst.2, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst.1, §17 odst.2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.), celkem ve výši 1.935,- Kč. Protože dovolání žalobců bylo odmítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovaným tyto náklady nahradili. Žalobci jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalované v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2003
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu