ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.1545.2002.1
sp. zn. 21 Cdo 1545/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce PaedDr. P. B. proti žalovanému M. M., s.r.o. v likvidaci, který byl vymazán z obchodního rejstříku po skončení likvidace ke dni 17.6.2002, o 62.308,-Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 123/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2001 č.j. 12 Co 108/2001-131, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaný zaplatil celkem 62.308,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 15.9.1997 a že dne 30.4.1998 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru z důvodu organizačních změn. Žalovaný nevyplatil žalobci odstupné ve výši 34.000,- Kč, které mu \"na základě dohody o ukončení pracovního poměru\" náleží, a nezaplatil mu ani náhradu mzdy za nevybranou dovolenou v počtu osmi dní ve výši 6.476,- Kč. Další částku 21.832,- Kč požadoval žalobce jako náhradu za dávky hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti za měsíce září 1998 až leden 1999, které mu nebyly úřadem práce přiznány, neboť žalovaný úřadu práce v rozporu se skutečností sdělil, že pracovní poměr žalobce byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru z důvodu neomluvených absencí.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 27.11.2000 č.j. 28 C 123/98-105 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení. Po provedeném dokazování zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným byl sjednán pracovní poměr a že dne 30.4.1998 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o rozvázání pracovního poměru ke dni 31.5.1998. Dříve, než měl pracovní poměr podle této dohody skončit, však došlo k tomu, že žalovaný z důvodu osmi dní neomluvených absencí v dubnu 1998 se žalobcem dopisem ze dne 6.5.1998 okamžitě zrušil pracovní poměr podle ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce; okamžité zrušení pracovního poměru bylo předáno dne 6.5.1998 žalobci, který je však odmítl převzít, a následně mu bylo zasláno poštou, od které je převzal dne 1.6.1998. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil na základě okamžitého zrušení dne 6.5.1998, když jeho případná neplatnost nebyla žalobcem uplatněna. Žalobce proto nemá nárok na odstupné ve výši 34.000,-Kč a na hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání ve výši 21.832,- Kč. Soud prvního stupně nepřiznal žalobci ani částku 6.476,- Kč, když dovodil, že žalobci byla správně vyplacena náhrada pouze za půl dne dovolené, neboť zbylá náhrada za osm dní dovolené mu byla započítána na osm dní neomluvených absencí.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11.4.2001 č.j. 12 Co 108/2001-131 rozsudek soudu prvního stupně \"v zamítavém výroku ohledně částky 6.476,- Kč s 26% úrokem z této částky od 10.6.1998 a ve výroku o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení\" a \"jinak\" jej potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 6.5.1998 a že proto žalobce nemá nárok na odstupné a na náhradu za nevyplacené hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že nejsou dány podmínky pro konečné rozhodnutí ohledně částky 6.476,-Kč s příslušenstvím, kterou žalobce požadoval na náhradě mzdy za nevybranou dovolenou, neboť z výsledků dokazování nelze jednoznačně dovodit, zda k neomluveným absencím žalobce skutečně došlo. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení vyzval účastníky k prokázání svých tvrzení ohledně výše náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou a neomluvených absencí žalobce v práci v dubnu 1998.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, podal žalobce dovolání. Soudům obou stupňů vytýká, že neprovedly všechny potřebné důkazy, že nesprávně zhodnotily provedené důkazy a že nesprávně aplikovaly právní předpisy. Odvolací soud se podle názoru dovolatele zabýval otázkou platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru pouze z hlediska formálního, a nikoliv také tím, zda byl dán důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru (zda k absencím ze strany žalobce skutečně došlo). Žalobce nesouhlasí s názorem obou soudů, že v prekluzívní lhůtě neuplatnil u soudu neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť tak učinil svým podáním již dne 17.6.1998, \"kdy uplatnil své nároky vyplývající z pracovního poměru a z dohody o jeho ukončení, tedy napadl neplatnost okamžitého ukončení pracovního poměru\". Zákon dle názoru žalobce \"nevyžaduje, aby uplatnění neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru bylo v žalobě, kterou se zaměstnanec domáhá nároků vyplývajících z neplatnosti, obsaženo výslovně\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001 (dne 11.4.2001), ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000, když rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 27.11.2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"o.s.ř.\").
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou účastníkům (zástupcům účastníků) ve dnech 14.5.2001 a 11.6.2001 a že dovolání žalobce bylo dne 12.7.2001 podáno u soudu prvního stupně.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 11.6.2001. Lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 11.7.2001. Protože dovolání bylo u soudu prvního stupně podáno až dne 12.7.2001, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2003
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu