ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.1759.2002.1
sp. zn. 21 Cdo 1759/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce P. P. proti žalovanému F. B., o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 10 C 139/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. prosince 2000 č.j. 10 C 139/98-29 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. dubna 2002 č.j. 9 Co 125/2001-45, takto:
I. Řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. prosince 2000 č.j. 10 C 139/98-29 se zastavuje.
II. Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. dubna 2002 č.j. 9 Co 125/2001-45 se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce, které mu dal žalovaný dopisem ze dne 17.8.1998, je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že se vytčeného porušení pracovní kázně ze dne 16.8.1998 spočívajícího „v krácení tržeb za mytí vozidel na myčce v K. ulici“, které bylo součástí jeho pracoviště, nedopustil.
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 12.12.2000 č.j. 10 C 139/98-29 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 7.995,- Kč k rukám „právního“ zástupce žalobce a České republice – Okresnímu soudu v Děčíně na nákladech řízení 70,- Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že se žalovanému nepodařilo „spolehlivě“ prokázat porušení pracovní kázně vytýkané žalobci v dopise ze dne 17.8.1998 (tj. že by peníze přijaté od zákazníků nebyly žalobcem „markovány“ na pokladně a nebyly při večerním předání tržeb odevzdány) a že proto je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9.4.2002 č.j. 9 Co 125/2001-45 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen „nahradit“ žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 3.655,- Kč „na účet jeho právního zástupce advokáta v R.“. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že žalobce za okolností uvedených v dopise ze dne 17.8.1998 porušil popsaným způsobem pracovní kázeň a že šlo o zvlášť hrubé porušení pracovní kázně; okamžité zrušení pracovního poměru žalobce je tudíž pro nedostatek náležitého důvodu ve smyslu ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce neplatným právním úkonem.
V dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu a proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12.12.2000 č.j. 10 C 139/98-29 žalovaný namítal, že, ačkoli řádně „ v souladu s §120 odst. 1 o.s.ř.“ označil a navrhl důkazy (výslechem svědků L. S. a P. D.) k prokázání svého tvrzení o tom, že žalobce krátil tržby a tím hrubě porušil pracovní kázeň, soudy „z neznámého důvodu“ a „bez zavinění žalovaného“ neprovedly důkaz výslechem svědka L. S., který pro žalovaného mohl přivodit příznivější rozhodnutí ve věci - zamítnutí žaloby. Za pochybení soudů dovolatel rovněž považoval, že svědek A. M. nebyl vyslechnut přímo před soudem prvního stupně, ale pouze dožádaným soudem, kde podle jeho názoru „mohlo dojít ke zkreslení jeho výpovědi“. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud oba napadené rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o.s.ř.).
Rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 12.12.2000 č.j. 10 C 139/98-29 v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §10a o.s.ř.).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12.12.2000 č.j. 10 C 139/98-29 zastavil (§104 odst. 1 o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), zabývaje se dále dovoláním žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „o.s.ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]. Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.].
Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dána, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil. Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku, není dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovaný nenavrhl, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno, nemůže být dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. Za situace, kdy dovolatel netvrdí, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. března 2003
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu