ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.345.2003.1
sp. zn. 21 Cdo 345/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně L. S., proti žalovanému H. B., spol. s r.o., o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a náhradu mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 8 C 105/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2002, takto:
Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru, které jí dal žalovaný dne 27.3.2000 pro „hrubé porušení pracovní kázně“, je neplatné, a aby jí žalovaný zaplatil na náhradě mzdy poskytované při neplatném rozvázání pracovního poměru 108.000,- Kč s 10% úrokem z částky 18.000,- Kč od 16.5. do 15.6.2000, z částky 36.000,- Kč od 16.6. do 15.7.2000, z částky 54.000,- Kč od 16.7. do 15.8.2000, z částky 72.000,- Kč od 16.8. do 15.9.2000, z částky 90.000,- Kč od 16.9. do 15.10.2000 a z částky 108.000,- Kč od 16.10.2000 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že se vytýkaného porušení pracovní kázně nedopustila.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 19.10.2000, č.j. 8 C 105/20000-16, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11.650,- Kč „na účet“ advokáta JUDr. J. Ch. Na základě výsledků dokazování dovodil, že žalobkyně neporušila pracovní kázeň a že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 27.3.2000 je proto neplatným právním úkonem.
Podáním ze dne 3.1.2001, které došlo soudu prvního stupně dne 4.1.2001, podal žalovaný proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně odvolání a současně požádal o prominutí zmeškání lhůty k odvolání. Návrh na prominutí zmeškání lhůty odůvodnil tím, že ve dnech 8.11. a 9.11.2000, kdy byla jeho zástupci advokátu JUDr. F. S. doručována zásilka se stejnopisem rozsudku soudu prvního stupně, byl jeho zástupce na služební cestě v O. a nemohl tedy zásilku určenou do jeho vlastních rukou převzít. Vzhledem k tomu, že doručovatel nezanechal „v poštovní schránce obvyklé oznámení o uložení zásilky“, nedozvěděl se zástupce žalovaného ani o jejím uložení na poště. Stejnopis rozsudku soudu prvního stupně si vyzvedl zástupce žalovaného u soudu až dne 13.12.2000, pro zdravotní indispozici nemohl v době od 15.12. do 22.12.2000 se žalovaným „ve věci účinně jednat“ a po odpadnutí překážky podává odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 20.3.2001, č.j. 8 C 105/2000-38, návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k odvolání „proti rozsudku č.j. 8 C 105/2000-16“ zamítl. Dospěl k závěru, že tvrzení žalovaného, podle kterého rozsudek soudu prvního stupně nebyl jeho zástupci řádně doručen, nebylo prokázáno, neboť bylo zjištěno, že „zásilka byla doručována řádně, a to tak, že dne 8.11.2000 byla JUDr. S. zanechána výzva a dne 9.11.2000 mu ve schránce bylo zanecháno vyrozumění o uložení zásilky na poště P.“. I když byl zástupce žalovaného v těchto dnech na služební cestě, nic mu nebránilo „zásilku si v úložní době vyzvednout“. Předpoklady pro prominutí zmeškání lhůty, uvedené v ustanovení §58 o.s.ř., tedy nebyly splněny.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.8.2001, č.j. 62 Co 287/2001-75, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dovodil, že zástupce žalovaného byl ve dnech 8.11. a 9.11.2000 na služební cestě (což „dostatečně doložil“), a proto mu nemohl být rozsudek soudu prvního stupně řádně doručen „náhradním způsobem“. Rozsudek soudu prvního stupně však byl zástupci žalovaného doručen dne 13.12.2000, kdy si ho vyzvedl u soudu prvního stupně, a „zákonná patnáctidenní lhůta“ k podání odvolání uplynula dnem 28.12.2000. V tomto „časovém úseku“ žalovaný neprokázal „žádný zásadní omluvitelný důvod“, pro který by mu bylo možné ve smyslu ustanovení §58 o.s.ř. prominout zmeškání lhůty k podání odvolání.
Dovolání žalovaného proti tomuto usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 30.7.2002, č.j. 21 Cdo 1965/2001-81, podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl. Námitku žalovaného, že podal odvolání proti rozsudku prvního stupně včas (protože „rozsudek mu byl doručen dne 13.12.2000 se současným vyznačením právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí“), dovolací soud považoval pro rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškání lhůty k odvolání za bezvýznamnou s odůvodněním, že závěr o tom, zda žalovaný podal odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19.10.2000, č.j. 8 C 105/2000-16, včas nebo opožděně, se může projevit jen v rozhodnutí odvolacího soudu o podaném odvolání a nikoliv při rozhodování o návrhu na prominutí zmeškání lhůty.
Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 18.11.2002, č.j. 62 Co 467/2002-93, odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jako opožděné odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl doručen zástupci žalovaného advokátovi JUDr. F. S. až dne 13. prosince 2000, „kdy si tento advokát stejnopis rozsudku převzal v kanceláři soudu“. Od tohoto dne běžela „zákonná patnáctidenní lhůta“ k podání odvolání (§204 odst. 1 o.s.ř.), která skončila dne 28.12.2000. Protože žalovaný své odvolání podal u soudu až dne 4.1.2001, je opožděné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že dne 13.12.2000 mu byl rozsudek soudu prvního stupně doručen s již vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí (dnem 29.11.2000), a vytýká odvolacímu soudu, že se s touto „skutečností“ nijak nevypořádal. Dovolatel má zato, že uvedená „skutečnost“ má stejné procesní důsledky jako nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, a proto mohl podat odvolání podle ustanovení §204 odst. 2 o.s.ř. (ve znění účinném do 31.12.2000) do tří měsíců od doručení rozsudku. Dovozuje tedy, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, které podal u soudu dne 4.1.2001, bylo podáno včas. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o.s.ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V projednávané věci žalovaný tvrdí, že dne 13.12.2000 mu byl rozsudek soudu prvního stupně doručen s již vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti; z toho dovozuje, že uvedená skutečnost má stejné procesní důsledky jako nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, a proto mohl podat odvolání podle ustanovení §204 odst. 2 o.s.ř. do tří měsíců od doručení rozsudku.
Odvolací soud svůj závěr o tom, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému (jeho zástupci advokátovi JUDr. F. S.) řádně doručen až dne 13.12.2000 („kdy si tento advokát stejnopis rozsudku převzal v kanceláři soudu“), učinil - poté, co již v předchozím usnesení ze dne 30.8.2001, č.j. 62 Co 287/2001-75, z výsledků provedeného šetření dovodil, že zástupce žalovaného byl při prvním pokusu o doručení ve dnech 8.11. a 9.11.2000 na služební cestě, a proto mu rozsudek nebyl řádně doručen náhradním způsobem - ze „záznamu na č.l. 21 spisu“. Z obsahu uvedeného záznamu ve spise vyplývá, že dne 13.12.2000 se dostavil zástupce žalovaného advokát JUDr. F. S. k prostudování spisu a „zároveň přebírá rozsudek ze dne 19.10.2000 s doložkou právní moci“; na originále písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně založeném ve spise je vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti dnem 29.11.2000. Žalovaný podal prostřednictvím svého zástupce odvolání u soudu prvního stupně dne 4.1.2001.
Za tohoto skutkového stavu je pro právní závěr o tom, zda žalovaný podal odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19.10.2000, č.j. 8 C 105/2000-16, včas nebo opožděně, určující zejména posouzení, jaký význam má okolnost, že dne 13.12.2000 byl žalovanému doručen ještě nepravomocný rozsudek soudu prvního stupně s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti.
Podle ustanovení §201 o.s.ř. může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.
Podle ustanovení §204 odst.1 věty první o.s.ř. se odvolání podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.
Podle ustanovení §204 odst. 2 o.s.ř. odvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení.
Nesprávné poučení soudu o odvolání má - jak vyplývá z ustanovení §204 odst. 2 o.s.ř. - význam tehdy, jestliže spočívalo v uvedení delší než zákonné lhůty k podání tohoto opravného prostředku nebo poskytlo-li účastníkům v rozporu se zákonem informaci, že odvolání není přípustné; v uvedených případech, jakož i tehdy, neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož se podává, lze podat odvolání buď ve lhůtě, která byla v poučení uvedena v delším trvání než patnácti dnů od doručení rozsudku (v prvním z uvedených případů), nebo do tří měsíců od doručení rozsudku (ve zbývajících případech). Nesprávné poučení soudu o odvolání tedy vede ve svých důsledcích vždy k tomu, že účastník není při podání odvolání omezen patnáctidenní lhůtou stanovenou pro podání odvolání podle ustanovení §204 odst. 1 věty první o.s.ř. při poučení správném.
Doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci (srov. §159 odst.1 o.s.ř.). Protože proti pravomocnému rozsudku není odvolání přípustné, má vyznačení doložky právní moci na doručovaném nepravomocném rozhodnutí soudu prvního stupně stejné účinky jako nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné; okolnost, že v písemném vyhotovení takového rozsudku je obsaženo poučení o tom, že proti němu lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, není významná (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.5.1997, sp.zn. 2 Cdon 1397/96, uveřejněné pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998).
Odvolací soud se však věcí z tohoto pohledu nezabýval; jeho právní posouzení včasnosti odvolání v dovoláním napadeném usnesení je proto neúplné, a tedy i nesprávné, a jeho závěr o tom, že odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19.10.2000, č.j. 8 C 105/2000-16, bylo podáno opožděně, nemůže obstát.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem, §243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí soud znovu rozhodne též o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2003
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu