ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.772.2003.1
sp. zn. 21 Cdo 772/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. H., proti žalovanému M. S., o 234.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 6 C 666/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. května 2002 č.j. 38 Co 510/99-45, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.575,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 234.000,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že po dohodě se žalovaným dala v roce 1992 do zástavy své nemovitosti k zajištění pohledávky, kterou měla K. b., a.s. vůči žalovanému, a že žalovaný se zavázal uhradit jí každý rok až do zaplacení celého dluhu jeho věřitelce \"určité procento z finanční hodnoty zastavené nemovitosti, a to z výše jeho dluhu, jako náhradu za ušlý zisk z této nemovitosti takto právně vázané i z hlediska možných smluvních dispozic\". Žalovaný však uvedený závazek neplní.
Okresní soud Brno - venkov rozsudkem ze dne 23.3.1999 č.j. 6 C 666/97-22 ve znění usnesení ze dne 31.3.1999 č.j. 6 C 666/97-29 řízení ohledně částky 43.951,- Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil, žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni 190.049,- Kč s 16% úrokem z částky 60.000,- Kč od 15.7.1994 do zaplacení, s 17% úrokem z částky 30.000,- Kč od 1.1.1995 do zaplacení, s 19% úrokem z částky 30.000,- Kč od 1.7.1995 do zaplacení, s 19% úrokem z částky 30.000,- Kč od 1.1.1996 do zaplacení, s 21% úrokem z částky 30.000,- Kč od 1.7.1996 do zaplacení a s 21% úrokem z částky 9.534,- Kč od 28.8.1996 do zaplacení, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 35.566,50 Kč k rukám advokáta a že po právní moci tohoto rozhodnutí bude žalobkyni vrácen přeplatek soudního poplatku ve výši 1.756,- Kč. Z provedených důkazů dovodil, že žalovaný se smlouvou ze dne 29.10.1992 zavázal platit žalobkyni částku 60.000,- Kč ročně za to, že \"mu ručí svou nemovitostí za poskytnutý úvěr\", a dospěl k závěru, že žalovaný má právní povinnost závazky z této dohody splnit.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16.5.2002 č.j. 38 Co 510/99-45 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, a ve výroku o vrácení přeplatku soudního poplatku žalobkyni potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni na této náhradě 35.766,50 Kč k rukám advokáta, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.800,- Kč k rukám advokáta. Ve věci samé se odvolací soud ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a že věc posoudily v rozporu s hmotným právem. Odvolací soud navíc žalovanému odňal možnost jednat před soudem, neboť ho nepoučil, že může podat návrh na vyslovení přípustnosti dovolání proti jeho potvrzujícímu rozsudku. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání, které se \"neopírá o žádný relevantní důvod, pro který by bylo snad možné mu vyhovět\", jako opožděné odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001 (dne 16.5.2002), ale v souladu s ustanovením bodu 15. Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000, když rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 23.3.1999), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"o.s.ř.\").
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou účastníkům (zástupcům účastníků) řízení ve dnech 29.8.2002 a 30.8.2002 a že dovolání žalovaného (posléze doplněné podáním ze dne 17.3.2003) bylo podáno u soudu prvního stupně dne 29.10.2002.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 30.8.2002. Lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 30.9.2002. Protože dovolání bylo podáno u soudu prvního stupně až dne 29.10.2002, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, je žalovaný povinen ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst.1 a §146 odst.2 věty první (per analogiam) o.s.ř. nahradit žalobkyni náklady, které v dovolacím řízení vynaložila k účelnému bránění práva.
Žalobkyně byla v dovolacím řízení zastoupena advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení §3 odst.1 bod 5, §10 odst.3, §14 odst.1, §15 a §18 odst.1) vyplývá, že žalobkyni přísluší odměna za zastupování advokátem ve výši 7.500,- Kč. Vedle odměny za zastupování žalobkyni náleží paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst.3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 7.575,- Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§149 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. srpna 2003
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu