ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.93.2002.1
sp. zn. 21 Cdo 93/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce S. V., proti žalovanému D., státnímu podniku, o 112.555,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 13 C 126/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2001 č.j. 23 Co 150/2001-180, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.425,- Kč k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 112.555,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že za trvání jeho pracovního poměru u žalovaného, u něhož pracoval od 1.7.1979 do 1.12.1996 jako soustružník, byla při lékařském vyšetření zjištěna artróza obou loketních kloubů a oboustranná epikondylitida a že z důvodu tohoto onemocnění byl uznán částečně a posléze plně invalidním. Oddělení nemoci z povolání ZÚNZ P. mu \"rozhodnutím\" ze dne 20.4.1995 sdělilo, že se u něj nejedná o nemoc z povolání, žalobce však s tímto závěrem nesouhlasí, neboť k poškození na zdraví u něj došlo při plnění pracovních úkolů a za podmínek, za nichž pracoval u žalovaného. Žalobce požaduje na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od května 1995 do května 1997 částku 88.555,- Kč a na odškodnění ztížení společenského uplatnění 24.000,- Kč.
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 12.9.2000 č.j. 13 C 126/97-114 žalobu zamítl a rozhodl, že žalovanému a České republice se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Z výsledků dokazování, zejména znaleckých posudků MUDr. S. B. a doc. MUDr. E. H., dovodil, že žalobce netrpí žádnou nemocí z povolání. Žaloba proto nemůže být důvodná.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28.6.2001 č.j. 23 Co 150/2001-180 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Po doplnění dokazování dospěl ke shodnému závěru jako soud prvního stupně, že žalobce netrpí žádnou nemocí z povolání. Nárok žalobce na náhradu škody nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §187 odst.1 zák. práce, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný porušil vůči žalobci své právní povinnosti a že by tu byla příčinná souvislost ve vztahu k poškození zdraví žalobce.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že mu nesprávným postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednat před soudem, neboť při jednání u odvolacího soudu, které se konalo dne 26.6.2001, předložil návrh na vypracování revizního znaleckého posudku, k němuž připojil lékařské zprávy. Odvolací soud však důkaz uvedenými listinami neprovedl a o návrhu žalobce na doplnění dokazování ani nerozhodl. Žalobce je přesvědčen, že znalecké posudky, z nichž soudy vycházely, jsou vadné. Svědčí o tom též lékařská zpráva MUDr. S. U. ze dne 17.10.2001 (připojená k dovolání), podle níž žalobce trpí syndromem karpálního tunelu, tedy onemocněním, které se v dřívějších lékařských zprávách neobjevuje. Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm. f) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný uvedl, že není \"dán důvod k tomu, aby bylo možné dovolání žalobce vyhovět\", neboť dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán po 1.1.2001 po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (srov. ustanovení bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), je třeba dovolání proti němu podané projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\").
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dána, a to už proto, že soud prvního stupně ve věci nevydal rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému, dovoláním napadenému, rozsudku, není dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobce nenavrhl, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno, nemůže být dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. Za této situace může být v posuzované věci dovolání přípustné jen z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst.1 o.s.ř. (§241 odst.3 písm.a) o.s.ř.). Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení však není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst.1 o.s.ř.; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Námitka dovolatele, že rozsudek odvolacího soudu je postižen vadou uvedenou v ustanovení §237 odst.1 písm.f) o.s.ř., tedy že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, není důvodná.
Odnětím možnosti jednat před soudem (§237 odst.1 písm.f) o.s.ř.) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává, například právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.4.1997 sp. zn. 2 Cdon 1420/96, uveřejněné pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, ročník 1997). O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.f) o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv jen při rozhodování.
Dovolatel spatřuje naplnění vady podle ustanovení §237 odst.1 písm.f) o.s.ř. v tom, že odvolací soud nerozhodl o jeho návrhu na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem, který podal při jednání dne 26.6.2001, a že neprovedl důkaz listinami (lékařskými zprávami), které ke svému návrhu připojil.
O úkonech, při nichž soud jedná s účastníky nebo provádí dokazování, se sepisuje protokol. V protokolu se zejména označí projednávaná věc, uvedou se přítomní, vylíčí se průběh dokazování a uvede se obsah přednesů a výroky rozhodnutí; nahrazuje-li protokol jednání, musí mít též jeho náležitosti (§40 odst.1 o.s.ř.).
Předseda senátu opraví v protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé nesprávnosti. Předseda senátu také rozhodne o návrzích na doplnění protokolu a o námitkách proti jeho znění (§40 odst. 3 o.s.ř.).
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podáním ze dne 26.6.2001 navrhl, aby byl vypracován \"revizní\" znalecký posudek o tom, zda se jedná o nemoc z povolání, s odůvodněním, že v posudku znalce doc. MUDr. E. H. nebyla \"zhodnocena všechna lékařská vyšetření a nálezy\". Uvedený návrh znovu zopakoval - jak vyplývá z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 26.6.2001 - ústně při jednání odvolacího soudu. O tom, že by také odvolacímu soudu předložil listiny (lékařské zprávy) a že by navrhl, aby byl jimi proveden důkaz, se v podání ze dne 26.6.2001 ani v protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 26.6.2001 nic nehovoří. Z obsahu tohoto protokolu o jednání dále vyplývá, že žalobce nenavrhl doplnění protokolu a že nevznesl ani námitky proti jeho znění (a nic takového netvrdí ani v dovolání).
Tvrzení žalobce o tom, že odvolacímu soudu předložil listiny (lékařské zprávy) a že odvolací soud jimi neprovedl důkaz, za této situace zůstává nepodložené a pro rozpor s obsahem spisu je musel dovolací soud posoudit jako nedůvodné.
Podle ustanovení §120 odst.1 věty druhé o.s.ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Uvedené ustanovení platí přiměřeně i pro řízení u odvolacího soudu (srov. §211 o.s.ř.). K procesním právům účastníka - jak vyplývá z uvedených ustanovení - nenáleží, aby jím navržené důkazy byly soudem provedeny. O tom, zda soud provede navržený důkaz, nemusí vydat zvláštní rozhodnutí; rozhodne-li se navržený důkaz neprovést, vypořádá se s touto otázkou v odůvodnění svého rozsudku.
Žalobcem navržený důkaz revizním znaleckým posudkem odvolací soud neprovedl; rozhodl se tak - jak je zřejmé z odůvodnění jeho rozsudku - proto, že v řízení vypracované znalecké posudky, které podrobně vyhodnotil (§132 o.s.ř.), považoval za spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci. Případné pochybení v tomto směru lze vytýkat dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst.3 písm.d) o.s.ř., popřípadě dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst.3 písm.b) o.s.ř., v žádném případě se však nemůže jednat o takový postup, kterým by účastníku byla odňata možnost jednat před soudem.
K lékařské zprávě MUDr. S. U. ze dne 17.10.2001 nemohl dovolací soud přihlížet. Uvedená zpráva představuje ve věci nový důkaz (byla vyhotovena až po vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu); dovolací řízení má přezkumnou povahu, neprovádí se v něm dokazování o věci samé (srov. §243a odst.2 o.s.ř.) a je proto vyloučeno, aby správnost rozhodnutí odvolacího soudu byla hodnocena s přihlédnutím k novým důkazům, které nebyly tvrzeny či nevyšly najevo před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím a které odvolací soud ani nemohl učinit podkladem svých úvah. Nové důkazy, které mohou pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, představují pouze důvod k obnově řízení (srov. §228 odst.1 písm.a) o.s.ř. a Část dvanáctou, Hlavu I, bod 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle ustanovení §238 a §239 o.s.ř. přípustné, protože vadou uvedenou v ustanovení §237 odst.1 písm.f) o.s.ř. není postižen a protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by trpěl jinou vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, je žalobce povinen ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst.1 a §146 odst.2 věty první (per analogiam) o.s.ř. nahradit žalovanému náklady, které v dovolacím řízení vynaložil k účelnému bránění práva.
Žalovaný byl v dovolacím řízení zastoupen advokátkou. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení §3 odst.1 bod 5, §10 odst.3, §14 odst.1, §15, §16 odst.2 a §18 odst.1) vyplývá, že žalovanému přísluší odměna za zastupování advokátkou ve výši 5.350,- Kč. Vedle odměny za zastupování žalovanému náleží paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst.3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 5.425,- Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného v tomto řízení zastupovala (§149 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2003
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu