ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1054.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 1054/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně K. P., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) F. M., zastoupené advokátem, a 2) V. M., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 37/91, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. září 2002, č. j. 10 Co 191/2002- 260, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. srpna 2000, č. j. 16 C 37/91-217, vypořádal společné jmění manželů (správně bezpodílové spoluvlastnictví manželů) žalobkyně a původně žalovaného V. M. tak, že do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal vozidlo Škoda 105 L, typ M, v ceně 30 400,- Kč a do dědictví po zemřelém žalovaném V. M. blíže označené movité věci pod položkami 1. až 23., žalovaným uložil, aby žalobkyni vydali jí přikázané vozidlo, a žalobkyni, aby žalovaným zaplatila na vypořádání podílů částku 1 710,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. V rámci širšího vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví soud prvního stupně vypořádal pouze částku 10 000,- Kč, kterou V. M. zaplatil po rozvodu manželství na půjčku z FKSP S. s. a ž., závodu 6 v K. V.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 12. září 2002, č. j. 10 Co 191/2002-260, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že do dědictví po V. M. vedle movitých věcí přikázaných soudem prvního stupně pod položkami 1. až 23. přikázal i vozidlo Škoda 105 L, typ M, v ceně 30 400,- Kč a žalovaným uložil, aby na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně částku 26 290,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku. Shodně se soudem prvního stupně při vypořádání zohlednil částku 10 000,-Kč, zaplacenou V. M. po rozvodu manželství na půjčku z FKSP.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Zpochybnila okruh věcí, které byly zařazeny do bezpodílového spoluvlastnictví žalobkyně a V. M., s tím, že věci pod položkami 6., 7. a 22. předmětem bezpodílového spoluvlastnictví nebyly a sama o nich nemá žádnou vědomost. Věci pod položkami 9., 10. a 18. má nebo dříve měla žalobkyně, proto jejich cena měla být započtena na její podíl. Dále vyslovila nesouhlas s cenou vozidla. Všichni účastníci se shodli na tom, že cena vozidla nyní činí maximálně 3 000,- Kč, což soud nerespektoval. Protože nemá řidičské oprávnění, vozidlo nemohla užívat a ani neužívala. Podle ní snížení ceny vozidla by mělo postihnout obě strany sporu. Namítá také, že nebyla vypořádána půjčka od Č. s., a. s., ve výši 10 000,- Kč a že nebylo přihlédnuto k částkám, které na vozidlo vynaložila v souvislosti s platbami zákonného pojištění a havarijního pojištění. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně a žalovaný 2) se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“), protože z rozsudku odvolacího soudu nevyplývá, že by odvolací soud postupoval podle části dvanácté, hlavy I, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. a odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně vydaném přede dnem účinnosti tohoto zákona projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů, tj. podle OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. Naopak z poučení v písemném vyhotovení rozsudku, v němž se odkazuje na §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, je zjevné, že odvolací soud postupoval podle občanského soudního řádu po uvedené novele.
Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolatelka opřela přípustnost dovolání o §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, podle kterého dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Nejvyšší soud v rozhodnutí publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, (dále „Soubor“), svazku 2, pod C 132 uvedl, že „Pro posouzení toho, zda je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a) OSŘ ve znění před novelou č. 30/2000, není rozhodující, jak odvolací soud formuloval výrok ve věci samé, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně. Odlišností je potom myšlen jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení“. Stejný právní názor zaujal v rozhodnutích publikovaných v tomtéž svazku Souboru pod C 149 a C 159 a ve svazku 1 pod C 12, v němž dále dovodil, že „dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení §242 odst. 2 písm. d) OSŘ ve znění před novelou č. 30/2000 Sb. jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu.“. K obdobnému právnímu názoru dospěl v rozhodnutí uveřejněném již dříve ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27, sešit 5, ročník 1999, podle kterého „dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení §242 odst. 2 písm. d) OSŘ jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu. Propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustno zkoumat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení §242 odst. 2 OSŘ“.
S ohledem na uvedené je napadený rozsudek rozsudkem měnícím pouze potud, pokud jím označené vozidlo bylo přikázáno místo do vlastnictví žalobkyně do dědictví po V. M., a v návaznosti na to, pokud jím byla změněna částka určená na vypořádání podílů a její zaplacení uloženo místo žalobkyni žalovaným. Jinak jde o rozsudek potvrzující, protože odvolací soud rozhodl shodně jako soud prvního stupně včetně ceny vozidla a tzv. širšího vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, kdy odvolací soud taktéž vypořádal toliko částku 10 000,- Kč, zaplacenou V. M. po rozvodu manželství na půjčku z FKSP. Dovolání žalované 1) nesměřuje do měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu, nýbrž ve skutečnosti do potvrzujícího výroku, kdy přípustnost dovolání by přicházela v úvahu jen za podmínek stanovených v §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, když předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyly naplněny.
Dovolací soud tak neshledal dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ. Podle §243c odst. 12 OSŘ usnesení, kterým bylo odmítnuto dovolání, protože nebylo shledáno přípustným podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, nemusí být odůvodněno.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalované 1) a z toho, že žalobkyni náklady řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. června 2003
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu