ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1093.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 1093/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) Ing. P. K. a B) Mgr. D. K., proti žalovanému Statutárnímu městu H., o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově sp. zn. 109 C 103/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. února 2003, č. j. 11 Co 85/2003-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Účastníci nemají ve vztahu mezi sebou právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 21. února 2003, č. j. 11 Co 85/2003-51, potvrdil usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. ledna 2003, č. j. 109 C 103/2002-41, kterým soud prvního stupně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve smyslu §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Trvají na tom, že jsou u nich splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a proto nemělo být řízení zastaveno. Navrhli, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými a řádně zastoupenými účastníky řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 OSŘ. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.
Přípustnost dovolání není dána podle §237 odst. 1 OSŘ, neboť napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a ani §239 OSŘ, neboť usnesení, kterým bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku (a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno či změněno) není vyjmenováno v taxativních výčtech těchto ustanovení.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, tedy není přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 6/2002 pod č. SJ 102/2002).
Protože se jedná o dovolání, které není přípustné, nebylo třeba povinného zastoupení advokátem (§241b odst. 2 věta za středníkem OSŘ), neboť dovolání žalobců musí být v každém případě jako nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítnuto.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud ČR za situace, kdy žalobci, jemuž by ve smyslu §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ právo na jejich náhradu náleželo, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. června 2003
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu