ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1193.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 1193/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně M. K., proti žalovanému S. K., zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. 7 C 416/95, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2002, č. j. 21 Co 196/2002-360, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburku (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. března 2002, č. j. 7 C 416/95-338, odmítl podání žalobkyně z 22. 3. 1995 a rozhodl o náhradě nákladů řízení z důvodu, že žalobkyně ani přes výzvu soudu neodstranila ve stanovené lhůtě vady podání z 22. 3. 1995 (žaloby), které brání jeho věcnému vyřízení. I přes její podání z 30. 1. 2002 zůstal žalobní petit nesrozumitelný a neurčitý.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 28. srpna 2002, č. j. 21 Co 196/2002-360, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení proto, že žalobkyně v odvolání odstranila vady žaloby, konkrétně označila movité věci, o které jde a které jsou obsažené ve znaleckém posudku Ing. K. Rozhodnutí soudu prvního stupně považoval za správné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že odvolací soud nevzal na vědomí rozdíl ve znění §43 OSŘ před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. a po této novele a ve věci „rozhodoval tak, jako bylo zvykem ještě v době, kdy řízení byla z důvodu neodstranění vad zastavována“. Ke skutečnostem nově uváděným žalobkyní v odvolání neměl odvolací soud vůbec přihlížet (§205a OSŘ), usnesení soudu prvního stupně měl přezkoumat jen „z hlediska jeho věcné a právní správnosti“ s přihlédnutím ke skutečnostem daným do doby vydání tohoto usnesení a „z hlediska zákonných podmínek platných pro jeho vydání“ a usnesení soudu prvního stupně jako správné potvrdit, jestliže žalobkyně přes řádné poučení v určené lhůtě vady svého podání neodstranila. Je toho názoru, že za této situace nelze vady podání odstranit až v odvolání proti usnesení o odmítnutí podání. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé (§237 odst.1 písm. a/ OSŘ), jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně, kterým soud prvého stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozhodnutí proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst.1 písm. b/ OSŘ), nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst.1 písm. b/ OSŘ a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ OSŘ).
Dovolání je také přípustné (§238 a §238a OSŘ) proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle §235h odst. 1 věty druhé OSŘ, ve věci konkurzu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2 OSŘ.
Dále je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží (§239 odst. 1 písm. a/ OSŘ), jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 OSŘ, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a OSŘ, o přistoupení dalšího účastníka podle §92 odst. 1 OSŘ a o záměně účastníka podle §92 odst. 2 OSŘ (§239 odst. 1 písm. b/ OSŘ), jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 OSŘ (§239 odst. 2 písm. a/ OSŘ), jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesní nástupce účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5 OSŘ, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle §107a OSŘ, o přistoupení dalšího účastníka podle §92 odst. 1 OSŘ a o záměně účastníka podle §92 odst 2 OSŘ (§239 odst 2 písm. b/ OSŘ), nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu, ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle §75a OSŘ (§239 odst. 3 OSŘ).
V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí podání žalobkyně z 22. 3. 1995 zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání není dána podle §237 OSŘ, neboť usnesením odvolacího soudu nebylo změněno ani potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání pak není přípustné ani podle §238 a §238a OSŘ, protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve shora uvedených ustanoveních, taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání pak nevyplývá ani z §239 odst.1, 2 a 3 OSŘ, neboť nejde o případ v těchto ustanoveních uvedených.
S ohledem na uvedené tedy musel dovolací soud učinit jediný závěr, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž zákon dovolání nepřipouští (§236 OSŘ).
S ohledem na shora vyslovené závěry proto dovolací soud podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni žádné náklady nevnikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. června 2003
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu