ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1303.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 1303/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce Ing. J. B., správce konkursní podstaty úpadkyně B. s. s., a. s., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému JUDr. V. H., správci konkursní podstaty úpadkyně E. T. T., s. r. o., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 30 C 86/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. listopadu 2000, č. j. 13 Co 880/2000-152, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. března 2000, č. j. 30 C 86/97-131, ve znění opravného usnesení ze dne 23. ledna 2001, č. j. 30 C 86/97-161, výrokem I. zastavil řízení o určení vlastnictví žalobce „k objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/6, k objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/7, k průmyslovému objektu na pozemku p. č. 1790/4, vše zapsáno u Katastrálního úřadu v K. pro katastrální území S. M. u K.“, výrokem II. zamítl žalobu „v té části, ve které se žalobce domáhal určení svého vlastnictví k ostatnímu stavebnímu objektu na pozemku p. č. 3816/7 zapsanému u Katastrálního úřadu v K. v katastrálním území K. – M.“, výrokem III. určil, že „B. s. s., akciová společnost v likvidaci je vlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v K. na LV č. 959 v katastrálním území S. M. u K., a to průmyslového objektu na pozemku p. č. 1788/2, pozemku p. č. 1788/2 - zastavěná plocha, průmyslového objektu na pozemku p. č. 1788/3, pozemku p. č. 1788/3 - zastavěná plocha, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/4, pozemku p. č. 1788/4 - zastavěná plocha, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/5, pozemku p. č. 1788/5 - zastavěná plocha, pozemku p. č. 1788/6 - zastavěná plocha, pozemku p. č. 1788/7 - zastavěná plocha, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/8, pozemku p. č. 1788/8, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/9, pozemku p. č. 1788/9 - zastavěná plocha, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/11, pozemku p. č. 1788/11 - zastavěná plocha, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/12, pozemku p. č. 1788/12 - zastavěná plocha, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/13, pozemku p. č. 1788/13 - zastavěná plocha, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 1788/14, pozemku p. č. 1788/14 - zastavěná plocha, pozemku p. č. 1790/4 - zastavěná plocha, průmyslového objektu na pozemku p. č. 2216/4, pozemku p. č. 2216/4 - zastavěná plocha, objektu občanské vybavenosti na pozemku p. č. 2216/5, pozemku p. č. 2216/5 - zastavěná plocha a pozemku p. č. 1788/1 - ostatní plocha“, výrokem IV. určil, že „Báňská stavební společnost, akciová společnost v likvidaci je vlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v K. na LV č. 4335 v katastrálním území K. – M., a to průmyslového objektu na pozemku p. č. 3816/6, pozemku p. č. 3816/6 - zastavěná plocha, pozemku p. č. 3816/7 - zastavěná plocha, pozemku p. č. 3816/8 - ostatní plocha, pozemku p. č. 4006/6 - ostatní plocha“ a výrokem V. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. listopadu 2000, č. j. 13 Co 880/2000-152, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně „v napadené části ve věci samé, tj. v odstavcích III. a IV. výroku“ potvrdil. Výrokem II. „v další napadené části, tj. v odstavci V. výroku o nákladech řízení“ rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Výrokem III. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává 8. 2. 2001 žalovaný dovolání, a aniž uvádí, o které zákonné ustanovení opírá jeho přípustnost, uplatňuje dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) občanského soudního řádu účinného do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Namítá, že odvolací soud u žaloby na určení vlastnického práva z hlediska naléhavosti právního zájmu nesprávně aplikoval zásadu, že je nutno dát do souladu stav právní podle zápisu v katastru nemovitostí se stavem faktickým, který nastal po odstoupení žalobce od kupní smlouvy, o niž ve věci jde. Tato zásada je v daném případě neaplikovatelná, což dále blíže rozvádí. Dovozuje, že se žalobce neoprávněně obohacoval, a poukazuje na to, že jeho jednání bylo posouzeno, s přihlédnutím k §39 občanského zákoníku, vadně. V době rozhodování sporu nebyla splněna podmínka naléhavosti právního zájmu a daný případ nelze podřadit pod konstantní judikaturu. Soud prvního stupně ani soud odvolací se nevypořádaly s námitkou ohledně vkladového řízení před Katastrálním úřadem v K. Soud prvního stupně nepřipustil výslechy navrhovaných svědků z tohoto úřadu a tamního městského úřadu a proto nebylo možno prokázat právní a faktické vady na převáděných nemovitostech a v důsledku toho získat úvěr na zaplacení kupní ceny. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. dubna 2001, sp. zn. 13 K 112/98, vyhlásil na majetek E. T. T., s. r. o., konkurs. Správcem konkursní podstaty ustanovil JUDr. V. H., advokáta, který podáním z 23. 7. 2001 předložil Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně návrh na pokračování v dovolacím řízení s ním, jako konkursním správcem majetkové podstaty shora uvedené úpadkyně.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo v daném případě vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným a řádně zastoupeným účastníkem řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ) nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné jen za podmínek uvedených v §237 odst. 1, §238 odst. 1 a §239 odst. 1 a 2 OSŘ.
Podle §237 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Takovou vadu žalobce nenamítal a dovolacím soudem nebyla zjištěna. Přípustnost dovolání nelze v daném případě opřít ani o ustanovení §238 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ.
Dovolání není přípustné podle §239 odst. 1 OSŘ, podle něhož lze dovolání podat toliko proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Odvolací soud v daném případě ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil, a proto dovolání podle tohoto ustanovení není přípustné.
Zbývá tedy přípustnost dovolání podle §239 odst. 2 OSŘ které stanoví, že nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Protože žalovaný vyslovení přípustnosti dovolání za podmínek shora uvedených nenavrhl, není přípustnost dovolání dána ani podle §239 odst. 2 OSŘ.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odpovídá skutečnosti, že neúspěšný žalovaný nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. února 2003
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.
předseda senátu