ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.16.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 16/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně E. S., zastoupené advokátem, proti žalovanému L. S., zastoupenému advokátem, o předběžném opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 8 C 442/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2001, č. j. 15 Co 128/2001-20, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. června 2001, č. j. 15 Co 128/2001-20, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. prosince 2000, č. j. 8 C 442/2000-8, tak, že nařídil předběžné opatření, že „žalovaný je povinen zdržet se převádění nemovitostí, zřizování věcných břemen, zastavování a uzavírání nájemních smluv na nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví č. 730, vedených Katastrálním úřadem P. – m. pro obec P., katastrální území L. a tam označené jako objekt bydlení č. p. 560, parc. č. 1095/2 a dále na nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví č. 1909, vedených Katastrálním úřadem P. – m. pro obec P., katastrální území Ž. a tam označené jako občanská vybavenost č. p. 580, parc. č. 1437/3 a občanská vybavenost parc. č. 1437/5“, a že „předběžné opatření zanikne uplynutím 15 dnů od vykonatelnosti rozhodnutí ve věci samé“. Zdůraznil, že v odvolacím řízení postupoval ve smyslu části dvanácté, hlavy I., bodu 15. přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, v němž namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a uvádí, že tvrzení žalobkyně nemá oporu v soudním spise. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně zpochybňuje přípustnost dovolání s tím, že dovolací soud může rozhodovat pouze o rozhodnutích, která mají meritorní povahu. Uvádí, že ze strany odvolacího soudu nedošlo k chybnému právnímu ani skutkovému posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval ve smyslu části dvanácté, hlavy I. bodu 17. přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. podle občanského soudního řádu účinného před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále jen „OSŘ“), a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným a řádně zastoupeným účastníkem řízení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 OSŘ) nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné, neboť podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu pouze pokud to zákon připouští.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné toliko za podmínek uvedených v §237, §238a, a §239 OSŘ. Žádné z těchto ustanovení ale nepřipouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno o návrhu na vydání předběžného opatření.
Dovolací soud proto o dovolání v dané věci rozhodl tak, že je jako nepřípustné podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) OSŘ odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí o věci (viz §145 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2003
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu