ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1680.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 1680/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce A. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) J. V., a 2) K. V., zastoupeným advokátem, o vydání věci, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku sp. zn. 18 C 103/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. listopadu 2000, č. j. 9 Co 731/2000-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku – Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. dubna 2000, č. j. 18 C 103/97-75, výrokem I. rozhodl, že „odpůrci jsou povinni vydat navrhovateli plášť modrošedé barvy proplétaný černými nitěmi, plášť slabě žlutozelené barvy flaušový, plášť zelené barvy flaušový, plášť černý vlněný, dámský župan světlemodrý, do 3 dnů od právní moci rozsudku“, výrokem II. zamítl „návrh navrhovatele, aby odpůrci mu byli povinni vydat kostýmkovou halenku v barvě tmavěmodré, šaty černé z tkané šatovky, šaty zelené, šaty páskované barvy jasně hnědé s šedými pruhy, šaty se žlutočerným potiskem, halenku černou hedvábnou, vestu hnědozelené barvy s kožíškem uvnitř do 3 dnů od právní moci rozsudku“ a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. listopadu 2000, č. j. 9 Co 731/2000-115, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., to je v zamítavé části, a změnil jej ve výroku o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §238 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) OSŘ. Namítá, že odvolací soud nesprávně konstatoval, že žalobce neprokázal vlastnictví oblečení, patřícího původně jeho matce, přičemž byl jejím univerzálním dědicem. Všechny věci po M. W. zdědil a povinností těch, kteří je zadržují, je jejich vydání. Není opodstatněn závěr, že žalobce neunesl důkazní břemeno a odvolací soud pochybil, když rozsudek soudu prvního stupně v části napadené odvoláním potvrdil. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným a řádně zastoupeným účastníkem řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ) nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. l, §238 odst. 1 písm, a) a b) a §239 odst. 1 a 2 OSŘ.
Podle §237 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Takovou vadu žalobce nenamítal a dovolacím soudem nebyla zjištěna.
Podle §238 odst. 1 písm. a) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přípustnost dovolání podle tohoto zákonného ustanovení tedy není dána, neboť odvolací soud ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v dané věci není přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. b) OSŘ, který stanoví, že dovolání je přípustné proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. V daném případě tyto podmínky splněny nebyly, neboť pokud odvolací soud usnesením z 30. 11. 1998, č. j. 9 Co 546/98-49, dřívější rozsudek soudu prvního stupně, to je rozsudek z 19. 1. 1998, č. j. 18 C 103/97-25, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nezavázal ho nově rozhodnout podle svého právního názoru, ale dal mu pokyn toliko k doplnění dokazování.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 1 OSŘ, podle něhož lze ale dovolání podat toliko proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Odvolací soud v daném případě ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil, a proto dovolání podle tohoto ustanovení není přípustné.
Zbývá tedy přípustnost dovolání podle §239 odst. 2 OSŘ, podle něhož nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Protože žalobce vyslovení přípustnosti dovolání za podmínek shora uvedených nenavrhl, není přípustnost dovolání dána ani podle §239 odst. 2 OSŘ.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovaným, kteří by měli na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, žádné prokazatelné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. března 2003
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu