ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1730.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 1730/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) M. Š., a 2) E. Š., o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 179/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. května 2003, č. j. 10 Co 295/2003-27, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) pod sp. zn. 8 C 103/2000. Návrh odůvodnil tím, že J. D., který nemohl být v uvedeném řízení slyšen jako svědek o okolnostech, za kterých byla stavba garáže zřízena, neboť byl dlouhodobě hospitalizován, je již schopen se k soudu dostavit.
Soud prvního stupně usnesením z 8. 1. 2003, č. j. 18 C 179/2002-10, návrh na povolení obnovy řízení, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 8 C 103/2000, zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Vyšel ze zjištění, že rozsudkem z 9. 4. 2000, č. j. 8 C 103/2000-49, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze 30. 4. 2002, č. j. 13 Co 458/2001-73, byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem stavby garáže na parc. č. 101/2 v k. ú. D. a obci K. V. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. července 2002. V uvedeném řízení žalobce navrhl důkaz výslechem svědka J. D., který byl předvolán k výslechu na 12. 3. 2001. K výslechu se nedostavil a žalobce omluvil jeho nepřítomnost tím, že je v nemocnici. Uvedený svědek nebyl soudem prvního soudu ani později vyslechnut. Soud prvního stupně po provedení dalších důkazů při jednání 12. 3. 2001 po poučení účastníků podle §119a OSŘ, kdy žalobce uvedl, že „provedení dalších důkazů s ohledem na množství provedených důkazů nenavrhuje“, ve věci rozhodl. Žalobce navrhl výslech svědka ještě v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a návrh opakoval i při jednání odvolacího soudu. Odvolací soud dokazování nedoplňoval. Na základě těchto zjištění, dospěl soud prvního stupně k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro povolení obnovy řízení v uvedené věci podle §228 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. Žalobou na obnovu řízení může účastník napadnout pravomocný rozsudek podle §228 odst. 1 písm. a) OSŘ jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v §205a a §211a OSŘ též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci nebo podle §228 odst. l písm. b) OSŘ lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v §205a a §211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Nenastala totiž situace, že by žalobce ze své viny nemohl důkaz výslechem svědka použít, neboť žalobce takový důkaz navrhl. Nehledě na vyjádření žalobce, které učinil po poučení, jehož se mu dostalo podle §119a OSŘ, a z něhož se podává, že na provedení tohoto důkazu ani netrval, nejde ani o důkaz, který by nemohl být v původním řízení proveden, neboť svědek mohl být případně vyslechnut v nemocnici.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně usnesením z 26. 5. 2003, č. j. 10 Co 295/2003, potvrdil. K závěrům soudu prvního stupně dodal, že tzv. novým důkazem ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) OSŘ může být jen důkaz, který objektivně existoval v době původního řízení, ale účastník ho nemohl bez své viny použit. Uvedený pojem lze vyložit jako situaci, kdy účastník o důkazu nevěděl a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní. V dané věci žalobce o důkazu věděl a také ho navrhoval. Po poučení podle §119a OSŘ na jeho provedení netrval a pokud ho znovu navrhl v odvolacím řízení, nemohl ho odvolací soud vzhledem k obsahu §205a OSŘ provést. Za důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. b) OSŘ lze pak považovat jen ty, které účastník navrhl, ale jejich provedení bránila objektivní překážka, např. svědek by byl neznámého pobytu. Takovou překážkou není hospitalizace svědka. Odvolací soud také dodal, že není splněn ani další předpoklad nutný pro povolení obnovy řízení podle §228 odst. l písm. a) a b) OSŘ, a to, že provedení důkazu výslechem jmenovaného svědka by mohlo pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Byť uvádí, že v řízení došlo k vadě řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, které nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, napadá podle obsahu právní závěr odvolacího soudu, že nebyly splněny předpoklady stanovené pro povolení obnovy řízení v §228 odst. 1 písm. a) a b ) OSŘ. Namítá totiž, že pokud byl jím navržený svědek J. D. dlouhodobě hospitalizován, znamená to, že jde o důkaz, který nemohl bez své viny použít. Žalobce nesouhlasí také s tím, že se provedení tohoto důkazu vzdal. Kromě toho výslech tohoto svědka, který vypracoval projekt na stavbu garáže a prováděl stavební dozor, může pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí. Žalobce navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) uvedl, že se ztotožňuje s právním posouzením věci soudy obou stupňů.
Žalovaná 2) se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení a že v řízení nedošlo k vadám vyjmenovaným v §229 odst. l, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ ani k jiným vadám, které by měly následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neshledal dovolání opodstatněným.
Dovolací soud považuje za správný závěr soudů obou stupňů, že obnova řízení sp. zn 8 C 203/2000 soudu prvního stupně nemohla být povolena. Podle §228 odst. l písm. a) OSŘ proto, že předpokladem tohoto povolení je důkaz, který nemohl účastník bez své viny použít. Z toho vyplývá, že nemůže jít o důkaz, který účastník v původním řízení navrhl. Tak tomu v daném řízení bylo, neboť žalobce důkaz výslechem svědka J. D. navrhl. Rovněž nebyl splněn předpoklad obnovy řízení podle §228 odst. l písm. b) OSŘ, a to že lze provést důkaz, který nemohl být proveden v původním řízení. Takovým důkazem nemůže být důkaz výslechem svědka, jehož výslech byl navržen a který nebyl proveden vzhledem k tomu, že žalobce se jeho provedení vzdal. Dovolací soud se již pro nadbytečnost nezabýval otázkou, zda pobyt svědka v nemocnici znamená, že šlo o důkaz, který nemohl být proveden v původním řízení a zda byl splněn i další předpoklad pro povolení obnovy podle §228 odst. l písm. a ) a b) OSŘ, tj. že důkazy výslechem svědka by mohl pro žalobce znamenat příznivější rozhodnutí.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné a dovolání bylo zamítnuto (§243b odst. 2 OSŘ).
Žalovaní byli v dovolacím řízení úspěšní a příslušela by jim proto podle §243b odst. 5, §2234 odst. l a §142 odst. 1 OSŘ náhrada nákladů tohoto řízení. Náklady jim však nevnikly, když vyjádření k dovolání bylo sepsáno samotným účastníkem.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2003
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu