Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 06.03.2003, sp. zn. 22 Cdo 1892/2001 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1892.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1892.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 1892/2001 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně M. Č., zastoupené advokátkou, proti žalovaným: 1) O., v. p., a. s., zastoupené advokátem, a 2) K., s. r. o., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 311/92, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. května 2001, č. j. 37 Co 182/98-95, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. října 1997, č. j. 20 C 311/92-71, výrokem I. zamítl „návrh, aby bylo určeno, že žalobkyně M. Č., je vlastnicí pozemků a to: parcela č. 817/2 o výměře 237 m2, 822/2 o výměře 177 m2, 818/2 o výměře 375 m2, 816/8 o výměře 6.165 m2, 819/17 o výměře 126 m2, vše zapsané na LV č. 6 pro k. ú. P. a dále vlastnicí pozemků parcela č. 821/3 o výměře 153 m2, 819/19 o výměře 156 m2, 819/20 o výměře 100 m2, 819/22 o výměře 223 m2, 819/24 o výměře 158 m2 zapsaných na LV č. 7 pro k. ú. P.“, a výroky II. a III. rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. května 2001, č. j. 37 Co 182/98-95, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. Změnil jej ve výrocích ohledně nákladů řízení, to je ve výrocích II. a III. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku konstatoval, že v odvolacím řízení bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2001, tedy ve smyslu části dvanácté, hlavy I., bodu 15 přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, aniž uvádí, o které zákonné ustanovení opírá jeho přípustnost. Namítá, že se odvolací soud zabýval postupem řízení před soudem prvního stupně z hlediska důvodů uvedených v odvolání, nikoliv však předloženými důkazy. Přezkoumal pouze výpisy z listů vlastnictví č. 6 a 7 pro dané katastrální území, opomenul se však zabývat jejich částí D. Nevěnoval pozornost rozboru provedeného Katastrálním úřadem B. z 16. 11. 1994. Soud prvního stupně se těmto důkazy nezabýval vůbec a omezil se toliko na zkoumání naléhavosti právního zájmu na požadovaném určení. Takto nebyly provedeny důkazy významné pro objasnění značně komplikované věci. Dovolací důvody posléze shrnuje tak, že v obou řízeních nebyly důkazy posouzeny řádným způsobem a to vedlo k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Nesprávné posouzení věci tedy spočívalo na nedostatečném, resp. neúplném posouzení důkazů. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalované se k dovolání nevyjádřily. Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo v daném případě vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jenOSŘ“). Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným a řádně zastoupeným účastníkem řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ) nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné. Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. l, §238 odst. 1 písm, a) a b) a §239 odst. 1 a 2 OSŘ. Podle §237 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Takovou vadu žalobce nenamítal a dovolacím soudem nebyla zjištěna. Podle §238 odst. 1 písm. a) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přípustnost dovolání podle tohoto zákonného ustanovení tedy není dána, neboť odvolací soud ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v dané věci není přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. b) OSŘ, který stanoví, že dovolání je přípustné proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. V daném případě tyto podmínky splněny nebyly, když potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu žádné jeho zrušující usnesení nepředcházelo. Dovolání je přípustné podle §239 odst. 1 OSŘ, podle něhož lze ale dovolání podat toliko proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Odvolací soud v daném případě ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil, a proto dovolání podle tohoto ustanovení není přípustné. Zbývá tedy přípustnost dovolání podle §239 odst. 2 OSŘ, podle něhož nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Protože žalobkyně vyslovení přípustnosti dovolání za podmínek shora uvedených nenavrhla, není přípustnost dovolání dána ani podle §239 odst. 2 OSŘ. Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) OSŘ odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že dovolatelka nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovaným, které by měly na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, žádné prokazatelné náklady v tomto řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 6. března 2003 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/06/2003
Spisová značka:22 Cdo 1892/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1892.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19