ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1955.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 1955/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr Marie Rezkové ve věci žalobkyně M. A., zastoupené advokátkou, proti žalovaným: 1) M. A. a 2) H. A., zastoupeným advokátem, o určení existence podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 273/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. října 2000, č. j. 9 Co 488/2000-109, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 150,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. M. F.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. února 1999, č. j. 11 C 273/97-51, určil, „že nemovitost situovaná na parcelách č. 126 a 127 k. ú. V., zapsaná na LV 172 a LV 61 k. ú. V., obec D. D., v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu ve F. a dosud označená čísly popisnými i jako domy čp. 211 a 197 (objekty bydlení) je jednou nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví navrhovatelky a odpůrců a spoluvlastnické podíly obou spoluvlastníků této nemovitosti jsou stejné a to tak, že každý ze spoluvlastníků vlastní jednu polovinu“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že označené domy č. p. 211 a 197 byly postaveny rodiči žalobkyně a žalovaného 1) v letech 1953 – 1957 jako jeden dům, jemuž také bylo přiděleno jedno popisné číslo. Šlo o dům se dvěma nadzemními podlažími. Chodba vedená napříč domem rozdělovala dům na část obytnou, nacházející se vpravo, a část pekárny, nacházející se vlevo, nad níž se ve druhém nadzemním podlaží nacházely dvě obytné místnosti, ke kterým byl přístup po schodišti z chodby domu. Rozhodnutím ze 17. 8. 1960 byl dům č. p. 197 s pozemkem parc. č. 298/36 převeden do vlastnictví Lidového spotřebního družstva Jednota ve F. K odvolání dosavadních vlastníků byla rozhodnutím z 25. 5. 1961 z převodu vyloučena obytná část domu s přilehlou zahradou a ponechána ve vlastnictví dosavadních vlastníků, neboť bylo zjištěno, že je reálné oddělení obytné části domu od části provozní. Rozhodnutím ONV ve F. z 25. 5. 1967 byla domu přidělena dvě popisná čísla, obytná část získala číslo popisné 211 a původní číslo popisné 197 zůstalo části s pekárnou. Část domu označená č. p. 197 byla smlouvou z 5. 3. 1979 vrácena rodičům žalobkyně a žalovaného 1), kteří kupní smlouvou z 9. 4. 1984 prodali žalovaným dům č. p. 197 se stavební plochou č. 127 a pozemky parc. č. 298/54 a 298/55 a ti jsou také zapsáni jako vlastníci uvedených nemovitostí v katastru nemovitostí na LV č. 61. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k domu č. p. 211 se stavební plochou č. 126 a pozemku parc. č. 298/28 dědictvím po matce a darem od otce a je zapsána jako vlastnice těchto nemovitostí na LV č. 172. Podle znalce P. R. stavebně technické řešení objektu neumožňuje rozdělit objekt na dvě samostatné stavby. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení proto, že jde o nemovitost, která je zřejmě chybně v evidenci nemovitostí vedena jako dvě samostatné nemovitosti, a požadovaného určení je třeba k tomu, aby zápis v katastru nemovitostí byl uveden do souladu se skutečným stavem. Přisvědčil žalobkyni, že její právní postavení jako spoluvlastnice se stalo nejisté. Postavil se na stanovisko, že žalobkyně na straně jedné a žalovaní na straně druhé jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti označené dvěma čísly popisnými ve stejném rozsahu z toho důvodu, že dům byl postaven jako jedna stavba a jeho stavebně technický charakter se nezměnil ani přestavbou a dostavbou provedenou žalovanými a že k jeho rozdělení došlo na základě správního aktu. Neurčitost titulů, jimiž účastníci nabyli nemovitosti do vlastnictví, podle soudu prvního stupně nemusí zakládat neplatnost smluv vzhledem k tomu, že účastníkům bylo jasné, co na jejich základě fakticky nabývají, nehledě na to, že by spoluvlastnictví nemovitosti vydrželi.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaným rozsudkem ze dne 26. října 2000, č. j. 9 Co 488/2000-109, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s právním závěrem o existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení a tom, že domy č. p. 211 a 197 (objekty bydlení) jsou ve skutečnosti domem jedním, tedy jednou věcí v právním smyslu. Pokud předmětem kupní smlouvy z 2. 5. 1984 a darovací smlouvy z 18. 10. 1987 byly domy č. p. 211 a č. p. 197 jako dvě samostatné věci, jsou tyto smlouvy pro neurčitost absolutně neplatné a nemohlo na základě nich dojít k převodu vlastnických práv a převodci F. a A. A. nepřestali být vlastníky nemovitosti. K vydržení vlastnického práva účastníky nemohlo dojít s ohledem na to, že v průběhu vydržecí doby došlo k úmrtí A. A., takže držba nemovitosti jejími dědici, žalobkyní a žalovaným 1), již nemohla být považována za držbu věci cizí. Dědická sukcese po převodkyni A. A. vyloučila, aby předmětné nemovitosti byly v podílovém spoluvlastnictví všech účastníků. Žalovaná 2) nebyla dědičkou této zůstavitelky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že odvolací soud nechránil dostatečně její vlastnické právo a že v důsledku jeho rozhodnutí zápis v katastru nemovitostí je stále v rozporu se skutečným stavem. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní navrhli zamítnutí dovolání s tím, že zamítnutím žaloby žalobkyně nebyla zbavena ochrany svého vlastnického práva.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolatelka nenamítala, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 OSŘ, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by některá z uvedených vad nastala. Dovolací soud proto přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovolacích námitek uplatněných dovolatelkou.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci tak, jak jej uplatnila dovolatelka, je nekonkrétní. Lze přisvědčit vyjádření žalovaných k dovolání, že při uplatnění tohoto dovolacího důvodu by mělo být uvedeno, jakého omylu se odvolací soud dopustil při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, popř. v čem spočívá nesprávnost výkladu správně použitého právního předpisu.
Právnímu posouzení věci odvolacím soudem nelze nic vytknout. Při neplatnosti kupní smlouvy z 2. 5. 1984 a darovací smlouvy z 18. 10. 1987, jak ji správně dovodil odvolací soud, nemohlo dojít k platnému převodu vlastnického práva ke sporným nemovitostem na účastníky řízení, tedy ani na žalovanou 2). Ostatně dovolatelka nesprávnost tohoto právního závěru, který pro její právní postavení či nároky není pro ni nepříznivý, nenamítala. Jestliže se žalobkyně žalobním návrhem domáhala, aby bylo určeno, že i žalovaná 2) je podílovou spoluvlastnicí těchto nemovitostí, nemohlo jí být (při vázanosti soudu uplatněným návrhem - §153 odst. 2 OSŘ) vyhověno. Již proto nemůže být zamítavý rozsudek odvolacího soudu nesprávný.
Dovolací soud proto z tohoto důvodu dovolání podle §243b odst. 1 OSŘ zamítl.
Závěrem dovolací soud podotýká, že počátek řešení či nápravy sporných právních vztahů mezi účastníky by se měl odvíjet od dodatečného projednání dědictví po rodičích žalobkyně a žalovaného 1) ohledně toho jejich nemovitého majetku, který účastníci řízení platně nenabyli.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalobkyně a z toho, že úspěšným žalovaným náklady řízení vznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ). Náklady řízení vzniklé žalovaným představují odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření zástupce k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 6 000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 150,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. června 2003
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu